Viniyogaḥ
अस्य श्री प्रथमचरित्रस्य । ब्रह्मा ऋषिः । महाकाली देवता ।
गायत्री छन्दः । नन्दा शक्तिः । रक्तदन्तिका बीजम् ।
अग्निस्तत्त्वम् । ऋग्वेदः स्वरूपम् ।
श्रीमहाकालीप्रीत्यर्थे प्रथमचरित्रजपे विनियोगः ।
asya śrī prathamacaritrasya । brahmā ṛṣiḥ । mahākālī devatā ।
gāyatrī chandaḥ । nandā śaktiḥ । raktadantikā bījam ।
agnistattvam । ṛgvedaḥ svarūpam ।
śrīmahākālīprītyarthe prathamacaritrajape viniyogaḥ ।
asya shrī prathamacharitrasya । brahmā rishih । mahākālī devatā ।
gāyatrī chhandah । nandā shaktih । raktadantikā bījam ।
agnistattvam । rigvedah svarūpam ।
shrīmahākālīprītyarthe prathamacharitrajape viniyogah ।
इस प्रथम चरित्र के ऋषि ब्रह्मा हैं; देवता महाकाली हैं; छन्द गायत्री है; शक्ति नन्दा है; बीज रक्तदन्तिका है; तत्त्व अग्नि है; स्वरूप ऋग्वेद है। श्री महाकाली की प्रसन्नता के लिए प्रथम चरित्र के जप में (इसका) विनियोग है।
Of this First Charitra the seer is Brahma; the deity, Mahakali; the metre, Gayatri; the Shakti, Nanda; the seed, Raktadantika; the element, fire; the form, the Rigveda. Its application is in the recitation of the First Charitra for the pleasure of Shri Mahakali.
Dhyānam
ॐ खड्गं चक्रगदेषुचापपरिघाञ्छूलं भुशुण्डीं शिरः
शङ्खं सन्दधतीं करैस्त्रिनयनां सर्वाङ्गभूषावृताम् ।
नीलाश्मद्युतिमास्यपाददशकां सेवे महाकालिकां
यामस्तौत्स्वपिते हरौ कमलजो हन्तुं मधुं कैटभम् ॥
ॐ khaḍgaṁ cakragadeṣucāpaparighāñchūlaṁ bhuśuṇḍīṁ śiraḥ
śaṅkhaṁ sandadhatīṁ karaistrinayanāṁ sarvāṅgabhūṣāvṛtām ।
nīlāśmadyutimāsyapādadaśakāṁ seve mahākālikāṁ
yāmastautsvapite harau kamalajo hantuṁ madhuṁ kaiṭabham ॥
ॐ khadgam chakragadeshuchāpaparighānchhūlam bhushundīm shirah
shankham sandadhatīm karaistrinayanām sarvāngabhūshāvritām ।
nīlāshmadyutimāsyapādadashakām seve mahākālikām
yāmastautsvapite harau kamalajo hantum madhum kaitabham ॥
जो अपने हाथों में खड्ग, चक्र, गदा, बाण, धनुष, परिघ, शूल, भुशुण्डी, (कटा) मस्तक और शंख धारण करती हैं; जो त्रिनेत्रा हैं और समस्त अंगों में आभूषणों से विभूषित हैं; जिनकी कान्ति नीलमणि-जैसी है तथा जिनके दस मुख और दस चरण हैं — उन महाकालिका की मैं सेवा (ध्यान) करता हूँ, जिनकी स्तुति कमल से उत्पन्न ब्रह्मा जी ने मधु-कैटभ के वध के लिए तब की थी, जब श्री हरि (योगनिद्रा में) सोये हुए थे।
I worship Mahakalika of the ten faces and ten feet, lustrous as sapphire, three-eyed, adorned on every limb — bearing in her hands sword, discus, mace, arrow, bow, iron club, trident, sling, a severed head and a conch — she whom the lotus-born Brahma hymned, while Hari lay asleep, for the slaying of Madhu and Kaitabha.
ॐ नमश्चण्डिकायै ॥
ॐ namaścaṇḍikāyai ॥
ॐ namashchandikāyai ॥
ॐ — चण्डिका देवी को नमस्कार है।
Om — salutation to the Goddess Chandika.
1.1 ॐ ऐं मार्कण्डेय उवाच ॥ १.१॥
ॐ aiṁ mārkaṇḍeya uvāca ॥ 1.1॥
ॐ aim mārkandeya uvācha ॥ 1.1॥
ॐ ऐं। मार्कण्डेय जी बोले —
Om Aim. Markandeya said:
1.2 सावर्णिः सूर्यतनयो यो मनुः कथ्यतेऽष्टमः ।
निशामय तदुत्पत्तिं विस्तराद्गदतो मम ॥ १.२॥
sāvarṇiḥ sūryatanayo yo manuḥ kathyate'ṣṭamaḥ ।
niśāmaya tadutpattiṁ vistarādgadato mama ॥ 1.2॥
sāvarnih sūryatanayo yo manuh kathyate'shtamah ।
nishāmaya tadutpattim vistarādgadato mama ॥ 1.2॥
सूर्य के पुत्र सावर्णि, जो आठवें मनु कहे जाते हैं — उनकी उत्पत्ति (की कथा) मुझसे विस्तारपूर्वक सुनो।
Savarni, son of the Sun, is called the eighth Manu: hear from me at length the tale of his origin.
1.3 महामायानुभावेन यथा मन्वन्तराधिपः ।
स बभूव महाभागः सावर्णिस्तनयो रवेः ॥ १.३॥
mahāmāyānubhāvena yathā manvantarādhipaḥ ।
sa babhūva mahābhāgaḥ sāvarṇistanayo raveḥ ॥ 1.3॥
mahāmāyānubhāvena yathā manvantarādhipah ।
sa babhūva mahābhāgah sāvarnistanayo raveh ॥ 1.3॥
महामाया के प्रभाव से सूर्य-पुत्र महाभाग सावर्णि जिस प्रकार मन्वन्तर के अधिपति (मनु) हुए — (वही सुनो)।
How, by the power of Mahamaya, that blessed Savarni, the Sun's son, became lord of a Manvantara — listen.
1.4 स्वारोचिषेऽन्तरे पूर्वं चैत्रवंशसमुद्भवः ।
सुरथो नाम राजाभूत्समस्ते क्षितिमण्डले ॥ १.४॥
svārociṣe'ntare pūrvaṁ caitravaṁśasamudbhavaḥ ।
suratho nāma rājābhūtsamaste kṣitimaṇḍale ॥ 1.4॥
svārochishe'ntare pūrvam chaitravamshasamudbhavah ।
suratho nāma rājābhūtsamaste kshitimandale ॥ 1.4॥
पूर्वकाल में स्वारोचिष मन्वन्तर में चैत्र वंश में उत्पन्न सुरथ नाम का राजा समस्त भूमण्डल का (स्वामी) था।
Of old, in the Svarochisha Manvantara, there was a king named Suratha, born of the Chaitra line, ruling the whole circle of the earth.
1.5 तस्य पालयतः सम्यक् प्रजाः पुत्रानिवौरसान् ।
बभूवुः शत्रवो भूपाः कोलाविध्वंसिनस्तदा ॥ १.५॥
tasya pālayataḥ samyak prajāḥ putrānivaurasān ।
babhūvuḥ śatravo bhūpāḥ kolāvidhvaṁsinastadā ॥ 1.5॥
tasya pālayatah samyak prajāh putrānivaurasān ।
babhūvuh shatravo bhūpāh kolāvidhvamsinastadā ॥ 1.5॥
प्रजा का औरस पुत्रों की भाँति भली-भाँति पालन करते हुए उस (राजा) के, उस समय कोलाविध्वंसी (नामक) राजा शत्रु हो गये।
While he guarded his subjects rightly, as though they were his own sons, the kings called Kolavidhvamsins became his enemies.
1.6 तस्य तैरभवद् युद्धमतिप्रबलदण्डिनः ।
न्यूनैरपि स तैर्युद्धे कोलाविध्वंसिभिर्जितः ॥ १.६॥
tasya tairabhavad yuddhamatiprabaladaṇḍinaḥ ।
nyūnairapi sa tairyuddhe kolāvidhvaṁsibhirjitaḥ ॥ 1.6॥
tasya tairabhavad yuddhamatiprabaladandinah ।
nyūnairapi sa tairyuddhe kolāvidhvamsibhirjitah ॥ 1.6॥
अत्यन्त प्रबल दण्ड (सेना) वाले उस राजा का उनसे युद्ध हुआ; संख्या में न्यून होते हुए भी उन कोलाविध्वंसियों ने उसे युद्ध में जीत लिया।
He of the mighty rod made war on them; and though they were the fewer, those Kolavidhvamsins defeated him in battle.
1.7 ततः स्वपुरमायातो निजदेशाधिपोऽभवत् ।
आक्रान्तः स महाभागस्तैस्तदा प्रबलारिभिः ॥ १.७॥
tataḥ svapuramāyāto nijadeśādhipo'bhavat ।
ākrāntaḥ sa mahābhāgastaistadā prabalāribhiḥ ॥ 1.7॥
tatah svapuramāyāto nijadeshādhipo'bhavat ।
ākrāntah sa mahābhāgastaistadā prabalāribhih ॥ 1.7॥
तब वह अपने नगर लौट आया और (केवल) अपने देश का स्वामी (रह गया); उस समय (भी) वह महाभाग उन प्रबल शत्रुओं से आक्रान्त हुआ।
Then he returned to his own city, lord now of his own land alone; and even there that blessed king was assailed by those powerful foes.
1.8 अमात्यैर्बलिभिर्दुष्टैर्दुर्बलस्य दुरात्मभिः ।
कोशो बलं चापहृतं तत्रापि स्वपुरे ततः ॥ १.८॥
amātyairbalibhirduṣṭairdurbalasya durātmabhiḥ ।
kośo balaṁ cāpahṛtaṁ tatrāpi svapure tataḥ ॥ 1.8॥
amātyairbalibhirdushtairdurbalasya durātmabhih ।
kosho balam chāpahritam tatrāpi svapure tatah ॥ 1.8॥
वहाँ अपने नगर में भी बलवान, दुष्ट और दुरात्मा मन्त्रियों ने (अब) दुर्बल (राजा) के कोश और सेना का अपहरण कर लिया।
There, in his own city, his treasury and army were seized from him — now weak — by strong, wicked and evil-souled ministers.
1.9 ततो मृगयाव्याजेन हृतस्वाम्यः स भूपतिः ।
एकाकी हयमारुह्य जगाम गहनं वनम् ॥ १.९॥
tato mṛgayāvyājena hṛtasvāmyaḥ sa bhūpatiḥ ।
ekākī hayamāruhya jagāma gahanaṁ vanam ॥ 1.9॥
tato mrigayāvyājena hritasvāmyah sa bhūpatih ।
ekākī hayamāruhya jagāma gahanam vanam ॥ 1.9॥
तब अधिकार छिन जाने पर वह राजा शिकार के बहाने, अकेला घोड़े पर चढ़कर, गहन वन को चला गया।
Then the king, his lordship gone, rode out alone on the pretext of the chase, and entered the deep forest.
1.10 स तत्राश्रममद्राक्षीद्द्विजवर्यस्य मेधसः ।
प्रशान्तश्वापदाकीर्णं मुनिशिष्योपशोभितम् ॥ १.१०॥
sa tatrāśramamadrākṣīddvijavaryasya medhasaḥ ।
praśāntaśvāpadākīrṇaṁ muniśiṣyopaśobhitam ॥ 1.10॥
sa tatrāshramamadrākshīddvijavaryasya medhasah ।
prashāntashvāpadākīrnam munishishyopashobhitam ॥ 1.10॥
वहाँ उसने द्विजश्रेष्ठ मेधा (ऋषि) का आश्रम देखा — जहाँ हिंसक पशु भी शान्त (होकर विचरते) थे और जो मुनि के शिष्यों से सुशोभित था।
There he beheld the hermitage of Medhas, best of the twice-born — thronged with beasts of prey grown gentle, and graced by the sage's disciples.
1.11 तस्थौ कञ्चित्स कालं च मुनिना तेन सत्कृतः ।
इतश्चेतश्च विचरंस्तस्मिन् मुनिवराश्रमे ॥ १.११॥
tasthau kañcitsa kālaṁ ca muninā tena satkṛtaḥ ।
itaścetaśca vicaraṁstasmin munivarāśrame ॥ 1.11॥
tasthau kanchitsa kālam cha muninā tena satkritah ।
itashchetashcha vicharamstasmin munivarāshrame ॥ 1.11॥
उस मुनि से सत्कार पाकर वह कुछ काल वहाँ रहा, और उस मुनिवर के आश्रम में इधर-उधर विचरने लगा।
Honoured by the sage, he stayed there a while, wandering here and there about that noble hermitage.
1.12 सोऽचिन्तयत्तदा तत्र ममत्वाकृष्टमानसः ।
मत्पूर्वैः पालितं पूर्वं मया हीनं पुरं हि तत् ॥ १.१२॥
so'cintayattadā tatra mamatvākṛṣṭamānasaḥ ।
matpūrvaiḥ pālitaṁ pūrvaṁ mayā hīnaṁ puraṁ hi tat ॥ 1.12॥
so'chintayattadā tatra mamatvākrishtamānasah ।
matpūrvaih pālitam pūrvam mayā hīnam puram hi tat ॥ 1.12॥
वहाँ ममता से खिंचे चित्त वाला वह (राजा) तब सोचने लगा — मेरे पूर्वजों द्वारा पालित वह नगर (अब) मुझसे रहित है;
There, his mind drawn by the pull of 'mine-ness', he brooded: that city my forefathers kept is now bereft of me —
1.13 मद्भृत्यैस्तैरसद्वृत्तैर्धर्मतः पाल्यते न वा ।
न जाने स प्रधानो मे शूरो हस्ती सदामदः ॥ १.१३॥
madbhṛtyaistairasadvṛttairdharmataḥ pālyate na vā ।
na jāne sa pradhāno me śūro hastī sadāmadaḥ ॥ 1.13॥
madbhrityaistairasadvrittairdharmatah pālyate na vā ।
na jāne sa pradhāno me shūro hastī sadāmadah ॥ 1.13॥
मेरे उन दुराचारी भृत्यों द्वारा उसका धर्मपूर्वक पालन होता है या नहीं, (मैं) नहीं जानता। मेरा वह प्रधान शूर हाथी, जो सदा मदोन्मत्त रहता था —
is it guarded by my ill-behaved servants according to right, or not? I cannot tell. And my chief war-elephant, valiant, ever in rut —
1.14 मम वैरिवशं यातः कान् भोगानुपलप्स्यते ।
ये ममानुगता नित्यं प्रसादधनभोजनैः ॥ १.१४॥
mama vairivaśaṁ yātaḥ kān bhogānupalapsyate ।
ye mamānugatā nityaṁ prasādadhanabhojanaiḥ ॥ 1.14॥
mama vairivasham yātah kān bhogānupalapsyate ।
ye mamānugatā nityam prasādadhanabhojanaih ॥ 1.14॥
मेरे वैरियों के वश में गया हुआ (वह) कौन-से भोग पायेगा? जो मेरे अनुगामी (सेवक) सदा (मेरे) प्रसाद, धन और भोजन से (पलते थे) —
fallen into my foes' hands, what fare will he find now? And those followers of mine who lived ever on my favour, wealth and food —
1.15 अनुवृत्तिं ध्रुवं तेऽद्य कुर्वन्त्यन्यमहीभृताम् ।
असम्यग्व्ययशीलैस्तैः कुर्वद्भिः सततं व्ययम् ॥ १.१५॥
anuvṛttiṁ dhruvaṁ te'dya kurvantyanyamahībhṛtām ।
asamyagvyayaśīlaistaiḥ kurvadbhiḥ satataṁ vyayam ॥ 1.15॥
anuvrittim dhruvam te'dya kurvantyanyamahībhritām ।
asamyagvyayashīlaistaih kurvadbhih satatam vyayam ॥ 1.15॥
वे आज निश्चय ही दूसरे राजाओं की सेवा (अनुसरण) करते होंगे। अनुचित व्यय के स्वभाव वाले वे (लोग) निरन्तर खर्च करते रहेंगे, (जिससे) —
surely today they pay their court to other kings. Spendthrift as they are, squandering without cease,
1.16 सञ्चितः सोऽतिदुःखेन क्षयं कोशो गमिष्यति ।
एतच्चान्यच्च सततं चिन्तयामास पार्थिवः ॥ १.१६॥
sañcitaḥ so'tiduḥkhena kṣayaṁ kośo gamiṣyati ।
etaccānyacca satataṁ cintayāmāsa pārthivaḥ ॥ 1.16॥
sanchitah so'tiduhkhena kshayam kosho gamishyati ।
etachchānyachcha satatam chintayāmāsa pārthivah ॥ 1.16॥
अत्यन्त कष्ट से संचित वह कोश नष्ट हो जायेगा। राजा यह और (ऐसा ही) और भी निरन्तर सोचता रहा।
the treasure heaped with such pain will waste away. This and the like the king pondered without end.
1.17 तत्र विप्राश्रमाभ्याशे वैश्यमेकं ददर्श सः ।
स पृष्टस्तेन कस्त्वं भो हेतुश्चागमनेऽत्र कः ॥ १.१७॥
tatra viprāśramābhyāśe vaiśyamekaṁ dadarśa saḥ ।
sa pṛṣṭastena kastvaṁ bho hetuścāgamane'tra kaḥ ॥ 1.17॥
tatra viprāshramābhyāshe vaishyamekam dadarsha sah ।
sa prishtastena kastvam bho hetushchāgamane'tra kah ॥ 1.17॥
वहाँ ब्राह्मण (मेधा ऋषि) के आश्रम के समीप उसने एक वैश्य को देखा और उससे पूछा — हे (भद्र)! तुम कौन हो? और यहाँ आने का (तुम्हारा) कारण क्या है?
There, near the brahmin's hermitage, he saw a vaishya, and asked him: 'Ho, who are you? And what cause brings you here?
1.18 सशोक इव कस्मात्त्वं दुर्मना इव लक्ष्यसे ।
इत्याकर्ण्य वचस्तस्य भूपतेः प्रणयोदितम् ॥ १.१८॥
saśoka iva kasmāttvaṁ durmanā iva lakṣyase ।
ityākarṇya vacastasya bhūpateḥ praṇayoditam ॥ 1.18॥
sashoka iva kasmāttvam durmanā iva lakshyase ।
ityākarnya vachastasya bhūpateh pranayoditam ॥ 1.18॥
तुम शोकग्रस्त-से और उदास-से क्यों दिखायी देते हो? — राजा का यह प्रेमपूर्वक कहा वचन सुनकर,
Why do you seem so sorrowful, so downcast?' Hearing these words of the king, spoken with kindness,
1.19 प्रत्युवाच स तं वैश्यः प्रश्रयावनतो नृपम् ॥ १.१९॥
pratyuvāca sa taṁ vaiśyaḥ praśrayāvanato nṛpam ॥ 1.19॥
pratyuvācha sa tam vaishyah prashrayāvanato nripam ॥ 1.19॥
उस वैश्य ने विनय से नम्र होकर राजा को उत्तर दिया।
the vaishya, bowing with humility, made answer to the king.
1.20 वैश्य उवाच ॥ १.२०॥
vaiśya uvāca ॥ 1.20॥
vaishya uvācha ॥ 1.20॥
वैश्य बोला —
The vaishya said:
1.21 समाधिर्नाम वैश्योऽहमुत्पन्नो धनिनां कुले ॥ १.२१॥
samādhirnāma vaiśyo'hamutpanno dhanināṁ kule ॥ 1.21॥
samādhirnāma vaishyo'hamutpanno dhaninām kule ॥ 1.21॥
मैं समाधि नाम का वैश्य हूँ, धनियों के कुल में उत्पन्न हुआ हूँ।
'I am a vaishya named Samadhi, born in a family of the wealthy.
1.22 पुत्रदारैर्निरस्तश्च धनलोभादसाधुभिः ।
विहीनश्च धनैर्दारैः पुत्रैरादाय मे धनम् ॥ १.२२॥
putradārairnirastaśca dhanalobhādasādhubhiḥ ।
vihīnaśca dhanairdāraiḥ putrairādāya me dhanam ॥ 1.22॥
putradārairnirastashcha dhanalobhādasādhubhih ।
vihīnashcha dhanairdāraih putrairādāya me dhanam ॥ 1.22॥
धन के लोभ से असाधु (बने) पुत्रों और स्त्री ने मुझे निकाल दिया है; मेरा धन लेकर (उन्होंने मुझे त्यागा) — (अब मैं) धन, स्त्री और पुत्रों से रहित हूँ।
Cast out by my sons and wife, turned wicked through greed of wealth — they took my riches and thrust me forth; stripped of wealth, wife and sons,
1.23 वनमभ्यागतो दुःखी निरस्तश्चाप्तबन्धुभिः ।
सोऽहं न वेद्मि पुत्राणां कुशलाकुशलात्मिकाम् ॥ १.२३॥
vanamabhyāgato duḥkhī nirastaścāptabandhubhiḥ ।
so'haṁ na vedmi putrāṇāṁ kuśalākuśalātmikām ॥ 1.23॥
vanamabhyāgato duhkhī nirastashchāptabandhubhih ।
so'ham na vedmi putrānām kushalākushalātmikām ॥ 1.23॥
विश्वासपात्र बन्धुओं द्वारा (भी) त्यागा हुआ, दुखी (मैं) वन में चला आया हूँ। (पर) वह मैं (यहाँ रहकर भी) पुत्रों की कुशल-अकुशल नहीं जान पाता,
forsaken even by trusted kinsmen, grieving I came to the forest. And here I dwell, not knowing how it fares — well or ill — with my sons,
1.24 प्रवृत्तिं स्वजनानां च दाराणां चात्र संस्थितः ।
किं नु तेषां गृहे क्षेममक्षेमं किं नु साम्प्रतम् ॥ १.२४॥
pravṛttiṁ svajanānāṁ ca dārāṇāṁ cātra saṁsthitaḥ ।
kiṁ nu teṣāṁ gṛhe kṣemamakṣemaṁ kiṁ nu sāmpratam ॥ 1.24॥
pravrittim svajanānām cha dārānām chātra samsthitah ।
kim nu teshām grihe kshemamakshemam kim nu sāmpratam ॥ 1.24॥
और यहाँ रहते हुए स्वजनों और स्त्री का (कोई) समाचार (भी नहीं जानता)। इस समय उनके घर में क्षेम (कुशल) है या अक्षेम?
nor any tidings of my kin and wife. Is there now welfare in their house, or misfortune?
1.25 कथं ते किं नु सद्वृत्ता दुर्वृत्ताः किं नु मे सुताः ॥ १.२५॥
kathaṁ te kiṁ nu sadvṛttā durvṛttāḥ kiṁ nu me sutāḥ ॥ 1.25॥
katham te kim nu sadvrittā durvrittāh kim nu me sutāh ॥ 1.25॥
वे कैसे हैं? मेरे पुत्र सदाचारी हैं या दुराचारी?
How are they? Are my sons of good conduct, or have they gone astray?'
1.26 राजोवाच ॥ १.२६॥
rājovāca ॥ 1.26॥
rājovācha ॥ 1.26॥
राजा बोला —
The king said:
1.27 यैर्निरस्तो भवाँल्लुब्धैः पुत्रदारादिभिर्धनैः ॥ १.२७॥
yairnirasto bhavām̐llubdhaiḥ putradārādibhirdhanaiḥ ॥ 1.27॥
yairnirasto bhavāmllubdhaih putradārādibhirdhanaih ॥ 1.27॥
धन के लोभी जिन पुत्र-स्त्री आदि ने आपको निकाल दिया,
'Those greedy sons and wife and the rest, who cast you out for your wealth —
1.28 तेषु किं भवतः स्नेहमनुबध्नाति मानसम् ॥ १.२८॥
teṣu kiṁ bhavataḥ snehamanubadhnāti mānasam ॥ 1.28॥
teshu kim bhavatah snehamanubadhnāti mānasam ॥ 1.28॥
उन्हीं में आपका मन (अब भी) स्नेह क्यों बाँधे हुए है?
why does your heart still bind its affection to them?'
1.29 वैश्य उवाच ॥ १.२९॥
vaiśya uvāca ॥ 1.29॥
vaishya uvācha ॥ 1.29॥
वैश्य बोला —
The vaishya said:
1.30 एवमेतद्यथा प्राह भवानस्मद्गतं वचः ॥ १.३०॥
evametadyathā prāha bhavānasmadgataṁ vacaḥ ॥ 1.30॥
evametadyathā prāha bhavānasmadgatam vachah ॥ 1.30॥
आपने हमारे विषय में जो वचन कहा, वह ऐसा ही (ठीक) है।
'It is even as you have said of me;
1.31 किं करोमि न बध्नाति मम निष्ठुरतां मनः ।
यैः सन्त्यज्य पितृस्नेहं धनलुब्धैर्निराकृतः ॥ १.३१॥
kiṁ karomi na badhnāti mama niṣṭhuratāṁ manaḥ ।
yaiḥ santyajya pitṛsnehaṁ dhanalubdhairnirākṛtaḥ ॥ 1.31॥
kim karomi na badhnāti mama nishthuratām manah ।
yaih santyajya pitrisneham dhanalubdhairnirākritah ॥ 1.31॥
(पर) क्या करूँ? मेरा मन निष्ठुरता नहीं धारण कर पाता। जिन धन-लोभियों ने पिता का स्नेह छोड़कर मेरा तिरस्कार किया,
yet what can I do? My heart will not turn hard. They forsook a father's love, greedy for wealth, and spurned me;
1.32 पतिस्वजनहार्दं च हार्दि तेष्वेव मे मनः ।
किमेतन्नाभिजानामि जानन्नपि महामते ॥ १.३२॥
patisvajanahārdaṁ ca hārdi teṣveva me manaḥ ।
kimetannābhijānāmi jānannapi mahāmate ॥ 1.32॥
patisvajanahārdam cha hārdi teshveva me manah ।
kimetannābhijānāmi jānannapi mahāmate ॥ 1.32॥
(फिर भी) पालक और स्वजन के प्रति होने वाला हार्दिक स्नेह उन्हीं में लगा है — मेरा मन उन्हीं में अनुरक्त है। हे महामते! जानते हुए भी मैं यह नहीं समझ पाता (कि ऐसा क्यों है)।
yet the heart's tenderness for protector and kin clings to those very ones. Why this is, O wise one, I cannot fathom, though I know it well.
1.33 यत्प्रेमप्रवणं चित्तं विगुणेष्वपि बन्धुषु ।
तेषां कृते मे निःश्वासो दौर्मनस्यं च जायते ॥ १.३३॥
yatpremapravaṇaṁ cittaṁ viguṇeṣvapi bandhuṣu ।
teṣāṁ kṛte me niḥśvāso daurmanasyaṁ ca jāyate ॥ 1.33॥
yatpremapravanam chittam viguneshvapi bandhushu ।
teshām krite me nihshvāso daurmanasyam cha jāyate ॥ 1.33॥
गुणहीन बन्धुओं में भी (मेरा) चित्त प्रेम की ओर झुका है; उनके लिए मुझे (लम्बी) साँसें और मन की व्यथा होती है।
My mind leans in love even toward kinsmen void of worth; for their sake rise these sighs and this heaviness of heart.
1.34 करोमि किं यन्न मनस्तेष्वप्रीतिषु निष्ठुरम् ॥ १.३४॥
karomi kiṁ yanna manasteṣvaprītiṣu niṣṭhuram ॥ 1.34॥
karomi kim yanna manasteshvaprītishu nishthuram ॥ 1.34॥
क्या करूँ — उन प्रेमरहितों के प्रति (भी) मेरा मन निष्ठुर नहीं होता।
What am I to do, that my heart will not be hard toward them, loveless though they are?'
1.35 मार्कण्डेय उवाच ॥ १.३५॥
mārkaṇḍeya uvāca ॥ 1.35॥
mārkandeya uvācha ॥ 1.35॥
मार्कण्डेय जी बोले —
Markandeya said:
1.36 ततस्तौ सहितौ विप्र तं मुनिं समुपस्थितौ ॥ १.३६॥
tatastau sahitau vipra taṁ muniṁ samupasthitau ॥ 1.36॥
tatastau sahitau vipra tam munim samupasthitau ॥ 1.36॥
हे विप्र! तदनन्तर वे दोनों साथ-साथ उन मुनि (मेधा) के पास उपस्थित हुए —
Then, O brahmin, the two together approached the sage —
1.37 समाधिर्नाम वैश्योऽसौ स च पार्थिवसत्तमः ।
कृत्वा तु तौ यथान्यायं यथार्हं तेन संविदम् ॥ १.३७॥
samādhirnāma vaiśyo'sau sa ca pārthivasattamaḥ ।
kṛtvā tu tau yathānyāyaṁ yathārhaṁ tena saṁvidam ॥ 1.37॥
samādhirnāma vaishyo'sau sa cha pārthivasattamah ।
kritvā tu tau yathānyāyam yathārham tena samvidam ॥ 1.37॥
वह समाधि नाम का वैश्य और वह नृपश्रेष्ठ (सुरथ)। उन दोनों ने उनके साथ यथानियम, यथायोग्य शिष्टाचारपूर्वक वार्तालाप किया;
the vaishya named Samadhi and that best of kings; and having paid him due and fitting courtesy,
1.38 उपविष्टौ कथाः काश्चिच्चक्रतुर्वैश्यपार्थिवौ ॥ १.३८॥
upaviṣṭau kathāḥ kāściccakraturvaiśyapārthivau ॥ 1.38॥
upavishtau kathāh kāshchichchakraturvaishyapārthivau ॥ 1.38॥
(फिर) वैश्य और राजा बैठ गये और कुछ वार्तालाप करने लगे।
vaishya and king sat down and fell into discourse.
1.39 राजोवाच ॥ १.३९॥
rājovāca ॥ 1.39॥
rājovācha ॥ 1.39॥
राजा बोला —
The king said:
1.40 भगवंस्त्वामहं प्रष्टुमिच्छाम्येकं वदस्व तत् ॥ १.४०॥
bhagavaṁstvāmahaṁ praṣṭumicchāmyekaṁ vadasva tat ॥ 1.40॥
bhagavamstvāmaham prashtumichchhāmyekam vadasva tat ॥ 1.40॥
हे भगवन्! मैं आपसे एक (बात) पूछना चाहता हूँ; (कृपया) वह बताइए।
'Blessed sir, one thing I wish to ask you — pray declare it:
1.41 दुःखाय यन्मे मनसः स्वचित्तायत्ततां विना ।
ममत्वं गतराज्यस्य राज्याङ्गेष्वखिलेष्वपि ॥ १.४१॥
duḥkhāya yanme manasaḥ svacittāyattatāṁ vinā ।
mamatvaṁ gatarājyasya rājyāṅgeṣvakhileṣvapi ॥ 1.41॥
duhkhāya yanme manasah svachittāyattatām vinā ।
mamatvam gatarājyasya rājyāngeshvakhileshvapi ॥ 1.41॥
जो मेरे मन के दुःख का कारण है, और जो मेरे चित्त के वश में नहीं — राज्य चला जाने पर भी राज्य के समस्त अंगों में मेरी ममता (बनी) है;
that which torments my mind beyond my own will's control — my kingdom is gone, yet my sense of 'mine' clings to every limb of that kingdom;
1.42 जानतोऽपि यथाज्ञस्य किमेतन्मुनिसत्तम ।
अयं च निकृतः पुत्रैर्दारैर्भृत्यैस्तथोज्झितः ॥ १.४२॥
jānato'pi yathājñasya kimetanmunisattama ।
ayaṁ ca nikṛtaḥ putrairdārairbhṛtyaistathojjhitaḥ ॥ 1.42॥
jānato'pi yathāgyasya kimetanmunisattama ।
ayam cha nikritah putrairdārairbhrityaistathojjhitah ॥ 1.42॥
हे मुनिश्रेष्ठ! जानते हुए भी अज्ञानी की भाँति (मुझे) यह क्या (हो रहा) है? और यह (वैश्य भी) पुत्रों और स्त्री द्वारा अपमानित तथा भृत्यों द्वारा त्यागा हुआ है;
knowing, I am yet as one who knows not — what is this, O best of sages? And this man too, wronged by sons and wife, abandoned by servants,
1.43 स्वजनेन च सन्त्यक्तस्तेषु हार्दी तथाप्यति ।
एवमेष तथाहं च द्वावप्यत्यन्तदुःखितौ ॥ १.४३॥
svajanena ca santyaktasteṣu hārdī tathāpyati ।
evameṣa tathāhaṁ ca dvāvapyatyantaduḥkhitau ॥ 1.43॥
svajanena cha santyaktasteshu hārdī tathāpyati ।
evamesha tathāham cha dvāvapyatyantaduhkhitau ॥ 1.43॥
स्वजनों द्वारा परित्यक्त है, फिर भी उन्हीं पर अत्यन्त हार्दिक स्नेह रखता है। इस प्रकार यह और मैं — दोनों ही अत्यन्त दुखी हैं;
forsaken by his kin — still bears them the deepest love. Thus he and I are both exceedingly wretched,
1.44 दृष्टदोषेऽपि विषये ममत्वाकृष्टमानसौ ।
तत्किमेतन्महाभाग यन्मोहो ज्ञानिनोरपि ॥ १.४४॥
dṛṣṭadoṣe'pi viṣaye mamatvākṛṣṭamānasau ।
tatkimetanmahābhāga yanmoho jñāninorapi ॥ 1.44॥
drishtadoshe'pi vishaye mamatvākrishtamānasau ।
tatkimetanmahābhāga yanmoho gyāninorapi ॥ 1.44॥
दोष देख लेने पर भी (हम दोनों के) मन विषय की ममता से खिंचे हैं। हे महाभाग! यह क्या (बात) है कि जानने वालों को भी मोह (होता) है?
our minds dragged by attachment to objects whose fault we have plainly seen. How is this, great soul — that delusion besets even those who know?
1.45 ममास्य च भवत्येषा विवेकान्धस्य मूढता ॥ १.४५॥
mamāsya ca bhavatyeṣā vivekāndhasya mūḍhatā ॥ 1.45॥
mamāsya cha bhavatyeshā vivekāndhasya mūdhatā ॥ 1.45॥
विवेक से अन्धे (हुए) मुझमें और इसमें यह मूढ़ता (क्यों) है?
Whence this folly of mine and his, blinded as we are to discernment?'
1.46 ऋषिरुवाच ॥ १.४६॥
ṛṣiruvāca ॥ 1.46॥
rishiruvācha ॥ 1.46॥
ऋषि बोले —
The seer said:
1.47 ज्ञानमस्ति समस्तस्य जन्तोर्विषयगोचरे ॥ १.४७॥
jñānamasti samastasya jantorviṣayagocare ॥ 1.47॥
gyānamasti samastasya jantorvishayagochare ॥ 1.47॥
प्रत्येक प्राणी को (अपने) विषयों के गोचर (इन्द्रिय-क्षेत्र) का ज्ञान होता है;
'Every creature has knowledge within the range of its senses;
1.48 विषयाश्च महाभाग यान्ति चैवं पृथक्पृथक् ।
दिवान्धाः प्राणिनः केचिद्रात्रावन्धास्तथापरे ॥ १.४८॥
viṣayāśca mahābhāga yānti caivaṁ pṛthakpṛthak ।
divāndhāḥ prāṇinaḥ kecidrātrāvandhāstathāpare ॥ 1.48॥
vishayāshcha mahābhāga yānti chaivam prithakprithak ।
divāndhāh prāninah kechidrātrāvandhāstathāpare ॥ 1.48॥
और हे महाभाग! विषय (प्रत्येक के लिए) इस प्रकार पृथक्-पृथक् होते हैं। कुछ प्राणी दिन में अन्धे होते हैं और दूसरे रात में अन्धे;
and the objects of sense, O blessed one, come thus severally to each. Some creatures are blind by day, others blind by night;
1.49 केचिद्दिवा तथा रात्रौ प्राणिनस्तुल्यदृष्टयः ।
ज्ञानिनो मनुजाः सत्यं किं तु ते न हि केवलम् ॥ १.४९॥
keciddivā tathā rātrau prāṇinastulyadṛṣṭayaḥ ।
jñānino manujāḥ satyaṁ kiṁ tu te na hi kevalam ॥ 1.49॥
kechiddivā tathā rātrau prāninastulyadrishtayah ।
gyānino manujāh satyam kim tu te na hi kevalam ॥ 1.49॥
और कुछ प्राणी दिन और रात (दोनों) में समान दृष्टि वाले होते हैं। मनुष्य ज्ञानी हैं — यह सत्य है; किन्तु केवल वे ही (ज्ञानी) नहीं हैं,
and some see alike by day and by night. Men indeed are knowers — true; but not they alone:
1.50 यतो हि ज्ञानिनः सर्वे पशुपक्षिमृगादयः ।
ज्ञानं च तन्मनुष्याणां यत्तेषां मृगपक्षिणाम् ॥ १.५०॥
yato hi jñāninaḥ sarve paśupakṣimṛgādayaḥ ।
jñānaṁ ca tanmanuṣyāṇāṁ yatteṣāṁ mṛgapakṣiṇām ॥ 1.50॥
yato hi gyāninah sarve pashupakshimrigādayah ।
gyānam cha tanmanushyānām yatteshām mrigapakshinām ॥ 1.50॥
क्योंकि पशु, पक्षी, मृग आदि सब (अपने-अपने ढंग से) ज्ञानी हैं। जैसा ज्ञान मनुष्यों का है, वैसा (ही) उन मृग-पक्षियों का (भी) है;
for beasts, birds, deer and the rest are all knowers too. The knowledge men have, those deer and birds have likewise;
1.51 मनुष्याणां च यत्तेषां तुल्यमन्यत्तथोभयोः ।
ज्ञानेऽपि सति पश्यैतान् पतङ्गाञ्छावचञ्चुषु ॥ १.५१॥
manuṣyāṇāṁ ca yatteṣāṁ tulyamanyattathobhayoḥ ।
jñāne'pi sati paśyaitān pataṅgāñchāvacañcuṣu ॥ 1.51॥
manushyānām cha yatteshām tulyamanyattathobhayoh ।
gyāne'pi sati pashyaitān patangānchhāvachanchushu ॥ 1.51॥
और जो उनका है, वह मनुष्यों का (भी) है; अन्य (बातें भी) दोनों में समान हैं। ज्ञान होते हुए भी इन पक्षियों को देखो — (जो अपने) बच्चों की चोंचों में,
and what is theirs, men have; the rest is common to both. Knowledge notwithstanding — look at these birds, dropping grain into their nestlings' beaks
1.52 कणमोक्षादृतान् मोहात्पीड्यमानानपि क्षुधा ।
मानुषा मनुजव्याघ्र साभिलाषाः सुतान् प्रति ॥ १.५२॥
kaṇamokṣādṛtān mohātpīḍyamānānapi kṣudhā ।
mānuṣā manujavyāghra sābhilāṣāḥ sutān prati ॥ 1.52॥
kanamokshādritān mohātpīdyamānānapi kshudhā ।
mānushā manujavyāghra sābhilāshāh sutān prati ॥ 1.52॥
भूख से पीड़ित होते हुए भी, मोहवश दाने डालने में लगे हैं। हे नरश्रेष्ठ! मनुष्य (भी) पुत्रों के प्रति (इसी प्रकार) अभिलाषा रखते हैं —
though hunger gnaws them — out of delusion. Men too, O tiger among men, yearn toward their sons
1.53 लोभात् प्रत्युपकाराय नन्वेतान् किं न पश्यसि ।
तथापि ममतावर्त्ते मोहगर्ते निपातिताः ॥ १.५३॥
lobhāt pratyupakārāya nanvetān kiṁ na paśyasi ।
tathāpi mamatāvartte mohagarte nipātitāḥ ॥ 1.53॥
lobhāt pratyupakārāya nanvetān kim na pashyasi ।
tathāpi mamatāvartte mohagarte nipātitāh ॥ 1.53॥
(यह सोचकर कि वे) बदले में उपकार करेंगे — इस लोभ से। क्या तुम इन्हें नहीं देखते? तथापि (सब प्राणी) ममता की भँवर वाले मोह के गर्त में गिराये गये हैं —
in greed of a return — do you not see it? Even so are all flung down into the pit of delusion, the whirlpool of 'mine' —
1.54 महामायाप्रभावेण संसारस्थितिकारिणा ।
तन्नात्र विस्मयः कार्यो योगनिद्रा जगत्पतेः ॥ १.५४॥
mahāmāyāprabhāveṇa saṁsārasthitikāriṇā ।
tannātra vismayaḥ kāryo yoganidrā jagatpateḥ ॥ 1.54॥
mahāmāyāprabhāvena samsārasthitikārinā ।
tannātra vismayah kāryo yoganidrā jagatpateh ॥ 1.54॥
संसार की स्थिति करने वाले महामाया के प्रभाव से। अतः इसमें विस्मय नहीं करना चाहिए। (वे ही) जगत्पति की योगनिद्रा
by the power of Mahamaya, who sustains the continuance of the world. Marvel not, then. She is the Yoganidra of the Lord of the world,
1.55 महामाया हरेश्चैषा तया सम्मोह्यते जगत् ।
ज्ञानिनामपि चेतांसि देवी भगवती हि सा ॥ १.५५॥
mahāmāyā hareścaiṣā tayā sammohyate jagat ।
jñānināmapi cetāṁsi devī bhagavatī hi sā ॥ 1.55॥
mahāmāyā hareshchaishā tayā sammohyate jagat ।
gyānināmapi chetāmsi devī bhagavatī hi sā ॥ 1.55॥
और हरि की यह महामाया हैं — इन्हीं से जगत मोहित किया जाता है। वे भगवती देवी ज्ञानियों के भी चित्तों को
Hari's own Mahamaya: by her the world is bewildered. She, the blessed Goddess, seizes by force even the minds of the wise
1.56 बलादाकृष्य मोहाय महामाया प्रयच्छति ।
तया विसृज्यते विश्वं जगदेतच्चराचरम् ॥ १.५६॥
balādākṛṣya mohāya mahāmāyā prayacchati ।
tayā visṛjyate viśvaṁ jagadetaccarācaram ॥ 1.56॥
balādākrishya mohāya mahāmāyā prayachchhati ।
tayā visrijyate vishvam jagadetachcharācharam ॥ 1.56॥
बलपूर्वक खींचकर मोह में डाल देती हैं। उन्हीं के द्वारा यह सम्पूर्ण चराचर जगत रचा जाता है;
and gives them over to delusion. By her this whole universe, moving and unmoving, is brought forth;
1.57 सैषा प्रसन्ना वरदा नृणां भवति मुक्तये ।
सा विद्या परमा मुक्तेर्हेतुभूता सनातनी ॥ १.५७॥
saiṣā prasannā varadā nṛṇāṁ bhavati muktaye ।
sā vidyā paramā mukterhetubhūtā sanātanī ॥ 1.57॥
saishā prasannā varadā nrinām bhavati muktaye ।
sā vidyā paramā mukterhetubhūtā sanātanī ॥ 1.57॥
वे ही प्रसन्न होने पर मनुष्यों को वर देने वाली और मुक्ति का कारण होती हैं। वे ही परा विद्या हैं — मुक्ति की हेतुभूता और सनातनी;
she, when gracious, grants boons and works the liberation of men. She is the supreme knowledge, eternal, the very cause of release,
1.58 संसारबन्धहेतुश्च सैव सर्वेश्वरेश्वरी ॥ १.५८॥
saṁsārabandhahetuśca saiva sarveśvareśvarī ॥ 1.58॥
samsārabandhahetushcha saiva sarveshvareshvarī ॥ 1.58॥
और वे ही संसार-बन्धन की हेतु तथा समस्त ईश्वरों की (भी) ईश्वरी हैं।
and she too the cause of the world's bondage — Empress over all lords.'
1.59 राजोवाच ॥ १.५९॥
rājovāca ॥ 1.59॥
rājovācha ॥ 1.59॥
राजा बोला —
The king said:
1.60 भगवन् का हि सा देवी महामायेति यां भवान् ॥ १.६०॥
bhagavan kā hi sā devī mahāmāyeti yāṁ bhavān ॥ 1.60॥
bhagavan kā hi sā devī mahāmāyeti yām bhavān ॥ 1.60॥
हे भगवन्! वह देवी कौन हैं, जिन्हें आप महामाया
'Blessed sir, who is that Goddess whom you call
1.61 ब्रवीति कथमुत्पन्ना सा कर्मास्याश्च किं द्विज ।
यत्प्रभावा च सा देवी यत्स्वरूपा यदुद्भवा ॥ १.६१॥
bravīti kathamutpannā sā karmāsyāśca kiṁ dvija ।
yatprabhāvā ca sā devī yatsvarūpā yadudbhavā ॥ 1.61॥
bravīti kathamutpannā sā karmāsyāshcha kim dvija ।
yatprabhāvā cha sā devī yatsvarūpā yadudbhavā ॥ 1.61॥
कहते हैं? हे द्विज! वे कैसे उत्पन्न हुईं? और उनका कर्म (कार्य) क्या है? उन देवी का जो प्रभाव, जो स्वरूप और जो उद्भव है —
Mahamaya? How did she come to be, and what is her work, O twice-born? Her power, her nature, her origin —
1.62 तत्सर्वं श्रोतुमिच्छामि त्वत्तो ब्रह्मविदां वर ॥ १.६२॥
tatsarvaṁ śrotumicchāmi tvatto brahmavidāṁ vara ॥ 1.62॥
tatsarvam shrotumichchhāmi tvatto brahmavidām vara ॥ 1.62॥
वह सब मैं आपसे सुनना चाहता हूँ, हे ब्रह्मवेत्ताओं में श्रेष्ठ!
all that I wish to hear from you, O best of the knowers of Brahman.'
1.63 ऋषिरुवाच ॥ १.६३॥
ṛṣiruvāca ॥ 1.63॥
rishiruvācha ॥ 1.63॥
ऋषि बोले —
The seer said:
1.64 नित्यैव सा जगन्मूर्तिस्तया सर्वमिदं ततम् ॥ १.६४॥
nityaiva sā jaganmūrtistayā sarvamidaṁ tatam ॥ 1.64॥
nityaiva sā jaganmūrtistayā sarvamidam tatam ॥ 1.64॥
वे (देवी) नित्या ही हैं — जगत (उनकी) मूर्ति है; उन्हीं से यह सब (विश्व) व्याप्त है।
'Eternal indeed is she, the world her form; by her is all this pervaded.
1.65 तथापि तत्समुत्पत्तिर्बहुधा श्रूयतां मम ।
देवानां कार्यसिद्ध्यर्थमाविर्भवति सा यदा ॥ १.६५॥
tathāpi tatsamutpattirbahudhā śrūyatāṁ mama ।
devānāṁ kāryasiddhyarthamāvirbhavati sā yadā ॥ 1.65॥
tathāpi tatsamutpattirbahudhā shrūyatām mama ।
devānām kāryasiddhyarthamāvirbhavati sā yadā ॥ 1.65॥
तथापि उनकी उत्पत्ति अनेक प्रकार से होती है — (वह) मुझसे सुनो। देवताओं का कार्य सिद्ध करने के लिए जब वे प्रकट होती हैं,
Yet hear from me her manifold arisings: when she becomes manifest to accomplish the purpose of the gods,
1.66 उत्पन्नेति तदा लोके सा नित्याप्यभिधीयते ।
योगनिद्रां यदा विष्णुर्जगत्येकार्णवीकृते ॥ १.६६॥
utpanneti tadā loke sā nityāpyabhidhīyate ।
yoganidrāṁ yadā viṣṇurjagatyekārṇavīkṛte ॥ 1.66॥
utpanneti tadā loke sā nityāpyabhidhīyate ।
yoganidrām yadā vishnurjagatyekārnavīkrite ॥ 1.66॥
तब लोक में, नित्या होते हुए भी, वे 'उत्पन्न हुईं' कही जाती हैं। जब जगत एकार्णव (प्रलय के एक जल) रूप हो गया था और भगवान विष्णु
then, though eternal, she is said in the world to be born. When the universe was made one ocean, and the Lord Vishnu,
1.67 आस्तीर्य शेषमभजत् कल्पान्ते भगवान् प्रभुः ।
तदा द्वावसुरौ घोरौ विख्यातौ मधुकैटभौ ॥ १.६७॥
āstīrya śeṣamabhajat kalpānte bhagavān prabhuḥ ।
tadā dvāvasurau ghorau vikhyātau madhukaiṭabhau ॥ 1.67॥
āstīrya sheshamabhajat kalpānte bhagavān prabhuh ।
tadā dvāvasurau ghorau vikhyātau madhukaitabhau ॥ 1.67॥
कल्प के अन्त में शेष (नाग) की शय्या बिछाकर योगनिद्रा का सेवन कर रहे थे, तब मधु और कैटभ नाम से विख्यात दो घोर असुर —
spreading Shesha for his couch at the close of the kalpa, lay in Yoganidra — then two dread asuras, famed as Madhu and Kaitabha,
1.68 विष्णुकर्णमलोद्भूतौ हन्तुं ब्रह्माणमुद्यतौ ।
स नाभिकमले विष्णोः स्थितो ब्रह्मा प्रजापतिः ॥ १.६८॥
viṣṇukarṇamalodbhūtau hantuṁ brahmāṇamudyatau ।
sa nābhikamale viṣṇoḥ sthito brahmā prajāpatiḥ ॥ 1.68॥
vishnukarnamalodbhūtau hantum brahmānamudyatau ।
sa nābhikamale vishnoh sthito brahmā prajāpatih ॥ 1.68॥
विष्णु के कर्ण-मल से उत्पन्न होकर ब्रह्मा जी को मारने के लिए उद्यत हुए। विष्णु के नाभि-कमल में स्थित प्रजापति ब्रह्मा —
sprung from the wax of Vishnu's ears, rose up to slay Brahma. Brahma the Prajapati, seated on the lotus of Vishnu's navel,
1.69 दृष्ट्वा तावसुरौ चोग्रौ प्रसुप्तं च जनार्दनम् ।
तुष्टाव योगनिद्रां तामेकाग्रहृदयः स्थितः ॥ १.६९॥
dṛṣṭvā tāvasurau cograu prasuptaṁ ca janārdanam ।
tuṣṭāva yoganidrāṁ tāmekāgrahṛdayaḥ sthitaḥ ॥ 1.69॥
drishtvā tāvasurau chograu prasuptam cha janārdanam ।
tushtāva yoganidrām tāmekāgrahridayah sthitah ॥ 1.69॥
उन दोनों उग्र असुरों को और सोये हुए जनार्दन को देखकर, एकाग्र हृदय से स्थित होकर उस योगनिद्रा की स्तुति करने लगे —
seeing those two fierce demons and Janardana asleep, stood with one-pointed heart and hymned that Yoganidra —
1.70 विबोधनार्थाय हरेर्हरिनेत्रकृतालयाम् ।
विश्वेश्वरीं जगद्धात्रीं स्थितिसंहारकारिणीम् ॥ १.७०॥
vibodhanārthāya harerharinetrakṛtālayām ।
viśveśvarīṁ jagaddhātrīṁ sthitisaṁhārakāriṇīm ॥ 1.70॥
vibodhanārthāya harerharinetrakritālayām ।
vishveshvarīm jagaddhātrīm sthitisamhārakārinīm ॥ 1.70॥
हरि को जगाने के लिए — उन (देवी) की, जिन्होंने हरि के नेत्रों में (अपना) वास बना रखा था; जो विश्व की ईश्वरी, जगत की धात्री, स्थिति और संहार करने वाली,
to waken Hari — her who had made her dwelling in Hari's eyes: Empress of the universe, upholder of the world, worker of its sustenance and dissolution,
1.71 निद्रां भगवतीं विष्णोरतुलां तेजसः प्रभुः ॥ १.७१॥
nidrāṁ bhagavatīṁ viṣṇoratulāṁ tejasaḥ prabhuḥ ॥ 1.71॥
nidrām bhagavatīm vishnoratulām tejasah prabhuh ॥ 1.71॥
विष्णु की अतुला निद्रा और भगवती हैं — (उनकी) तेज के स्वामी (ब्रह्मा जी ने स्तुति की)।
the blessed, peerless Sleep of Vishnu — so hymned the lord of radiance.
1.72 ब्रह्मोवाच ॥ १.७२॥
brahmovāca ॥ 1.72॥
brahmovācha ॥ 1.72॥
ब्रह्मा जी बोले —
Brahma said:
1.73 त्वं स्वाहा त्वं स्वधा त्वं हि वषट्कारः स्वरात्मिका ॥ १.७३॥
tvaṁ svāhā tvaṁ svadhā tvaṁ hi vaṣaṭkāraḥ svarātmikā ॥ 1.73॥
tvam svāhā tvam svadhā tvam hi vashatkārah svarātmikā ॥ 1.73॥
तुम स्वाहा हो, तुम स्वधा हो, तुम ही वषट्कार हो और स्वर तुम्हारी आत्मा (रूप) हैं।
'You are Svaha, you are Svadha, you the Vashatkara; the sacred tones have you for their soul.
1.74 सुधा त्वमक्षरे नित्ये त्रिधा मात्रात्मिका स्थिता ।
अर्धमात्रा स्थिता नित्या यानुच्चार्याविशेषतः ॥ १.७४॥
sudhā tvamakṣare nitye tridhā mātrātmikā sthitā ।
ardhamātrā sthitā nityā yānuccāryāviśeṣataḥ ॥ 1.74॥
sudhā tvamakshare nitye tridhā mātrātmikā sthitā ।
ardhamātrā sthitā nityā yānuchchāryāvisheshatah ॥ 1.74॥
हे अक्षरे! हे नित्ये! तुम सुधा हो; (ॐकार में) तीन मात्राओं के रूप में स्थित हो; और जो विशेष रूप से उच्चारण में नहीं आती, वह नित्य अर्धमात्रा (भी) तुम्हीं हो।
You are the nectar, O imperishable, eternal one; you abide in Omkara as its three measures; and you are that eternal half-measure which no utterance can sound.
1.75 त्वमेव सन्ध्या सावित्री त्वं देवि जननी परा ।
त्वयैतद्धार्यते विश्वं त्वयैतत् सृज्यते जगत् ॥ १.७५॥
tvameva sandhyā sāvitrī tvaṁ devi jananī parā ।
tvayaitaddhāryate viśvaṁ tvayaitat sṛjyate jagat ॥ 1.75॥
tvameva sandhyā sāvitrī tvam devi jananī parā ।
tvayaitaddhāryate vishvam tvayaitat srijyate jagat ॥ 1.75॥
हे देवि! तुम्हीं सन्ध्या और सावित्री हो; तुम्हीं परा जननी हो। तुम्हीं से यह विश्व धारण किया जाता है; तुम्हीं से यह जगत रचा जाता है;
You are the twilight prayer, you Savitri; you, O Goddess, the supreme Mother. By you this universe is upheld; by you this world is created;
1.76 त्वयैतत् पाल्यते देवि त्वमत्स्यन्ते च सर्वदा ।
विसृष्टौ सृष्टिरूपा त्वं स्थितिरूपा च पालने ॥ १.७६॥
tvayaitat pālyate devi tvamatsyante ca sarvadā ।
visṛṣṭau sṛṣṭirūpā tvaṁ sthitirūpā ca pālane ॥ 1.76॥
tvayaitat pālyate devi tvamatsyante cha sarvadā ।
visrishtau srishtirūpā tvam sthitirūpā cha pālane ॥ 1.76॥
हे देवि! तुम्हीं से इसका पालन होता है और अन्त में सदा तुम्हीं (इसे अपने में) ग्रस लेती हो। सृष्टि के समय तुम सृष्टि-रूपा हो, पालन में स्थिति-रूपा,
by you, O Goddess, it is protected, and at the end you ever devour it. At its issuing you are the form of creation, in its keeping the form of continuance,
1.77 तथा संहृतिरूपान्ते जगतोऽस्य जगन्मये ।
महाविद्या महामाया महामेधा महास्मृतिः ॥ १.७७॥
tathā saṁhṛtirūpānte jagato'sya jaganmaye ।
mahāvidyā mahāmāyā mahāmedhā mahāsmṛtiḥ ॥ 1.77॥
tathā samhritirūpānte jagato'sya jaganmaye ।
mahāvidyā mahāmāyā mahāmedhā mahāsmritih ॥ 1.77॥
और हे जगन्मयी! इस जगत के अन्त में संहार-रूपा हो। (तुम्हीं) महाविद्या, महामाया, महामेधा, महास्मृति,
and at the end of this world the form of dissolution, O you of whom the world is made. You are the great Knowledge, the great Illusion, the great Intellect, the great Memory,
1.78 महामोहा च भवती महादेवी महेश्वरी ।
प्रकृतिस्त्वं च सर्वस्य गुणत्रयविभाविनी ॥ १.७८॥
mahāmohā ca bhavatī mahādevī maheśvarī ।
prakṛtistvaṁ ca sarvasya guṇatrayavibhāvinī ॥ 1.78॥
mahāmohā cha bhavatī mahādevī maheshvarī ।
prakritistvam cha sarvasya gunatrayavibhāvinī ॥ 1.78॥
और महामोहा हो; (तुम्हीं) महादेवी और महेश्वरी हो। तुम सबकी प्रकृति हो — तीनों गुणों को प्रकट करने वाली;
the great Delusion too — you the great Goddess, the great Sovereign. You are the Prakriti of all, manifesting the three gunas;
1.79 कालरात्रिर्महारात्रिर्मोहरात्रिश्च दारुणा ।
त्वं श्रीस्त्वमीश्वरी त्वं ह्रीस्त्वं बुद्धिर्बोधलक्षणा ॥ १.७९॥
kālarātrirmahārātrirmoharātriśca dāruṇā ।
tvaṁ śrīstvamīśvarī tvaṁ hrīstvaṁ buddhirbodhalakṣaṇā ॥ 1.79॥
kālarātrirmahārātrirmoharātrishcha dārunā ।
tvam shrīstvamīshvarī tvam hrīstvam buddhirbodhalakshanā ॥ 1.79॥
(तुम्हीं) कालरात्रि, महारात्रि और दारुण मोहरात्रि हो। तुम श्री हो, तुम ईश्वरी हो, तुम ह्री (लज्जा) हो, तुम बोध-लक्षणा बुद्धि हो,
you the Night of Death, the Great Night, and the dread Night of Delusion. You are Shri, you the Sovereign, you Modesty, you Intelligence whose mark is awakening,
1.80 लज्जा पुष्टिस्तथा तुष्टिस्त्वं शान्तिः क्षान्तिरेव च ।
खड्गिनी शूलिनी घोरा गदिनी चक्रिणी तथा ॥ १.८०॥
lajjā puṣṭistathā tuṣṭistvaṁ śāntiḥ kṣāntireva ca ।
khaḍginī śūlinī ghorā gadinī cakriṇī tathā ॥ 1.80॥
lajjā pushtistathā tushtistvam shāntih kshāntireva cha ।
khadginī shūlinī ghorā gadinī chakrinī tathā ॥ 1.80॥
लज्जा, पुष्टि तथा तुष्टि, शान्ति और क्षमा भी (तुम्हीं हो)। (तुम) खड्गधारिणी, शूलधारिणी, घोरा, गदाधारिणी और चक्रधारिणी हो;
Shame, Nourishment, Contentment, Peace and Forbearance too. Bearing sword and trident — terrible — bearing mace and discus,
1.81 शङ्खिनी चापिनी बाणभुशुण्डीपरिघायुधा ।
सौम्या सौम्यतराशेषसौम्येभ्यस्त्वतिसुन्दरी ॥ १.८१॥
śaṅkhinī cāpinī bāṇabhuśuṇḍīparighāyudhā ।
saumyā saumyatarāśeṣasaumyebhyastvatisundarī ॥ 1.81॥
shankhinī chāpinī bānabhushundīparighāyudhā ।
saumyā saumyatarāsheshasaumyebhyastvatisundarī ॥ 1.81॥
शंख और धनुष धारण करने वाली; बाण, भुशुण्डी और परिघ (तुम्हारे) आयुध हैं। (तुम) सौम्य हो, सौम्यतर हो — समस्त सौम्य वस्तुओं से भी अत्यन्त सुन्दर हो;
bearing conch and bow, with arrows, sling and iron club for weapons — you are gentle, gentler still, beautiful beyond all gentle things;
1.82 परापराणां परमा त्वमेव परमेश्वरी ।
यच्च किञ्चित्क्वचिद्वस्तु सदसद्वाखिलात्मिके ॥ १.८२॥
parāparāṇāṁ paramā tvameva parameśvarī ।
yacca kiñcitkvacidvastu sadasadvākhilātmike ॥ 1.82॥
parāparānām paramā tvameva parameshvarī ।
yachcha kinchitkvachidvastu sadasadvākhilātmike ॥ 1.82॥
पर और अपर — (सबमें) परम — तुम्हीं परमेश्वरी हो। हे अखिलात्मिके! जो कुछ भी, कहीं भी, सत् या असत् वस्तु है,
highest of the high and the low alike, you are the supreme Empress. Whatever thing exists anywhere, real or unreal, O Soul of all,
1.83 तस्य सर्वस्य या शक्तिः सा त्वं किं स्तूयसे मया ।
यया त्वया जगत्स्रष्टा जगत्पात्यत्ति यो जगत् ॥ १.८३॥
tasya sarvasya yā śaktiḥ sā tvaṁ kiṁ stūyase mayā ।
yayā tvayā jagatsraṣṭā jagatpātyatti yo jagat ॥ 1.83॥
tasya sarvasya yā shaktih sā tvam kim stūyase mayā ।
yayā tvayā jagatsrashtā jagatpātyatti yo jagat ॥ 1.83॥
उस सबकी जो शक्ति है — वह तुम्हीं हो; (फिर) मेरे द्वारा तुम्हारी स्तुति क्या हो? जिस तुम्हारे द्वारा (वह भी), जो जगत को रचता है, पालता है और (अन्त में) ग्रसता है —
the power of all of it is you — what praise then can I make of you? When even he who creates the world, preserves it and devours it
1.84 सोऽपि निद्रावशं नीतः कस्त्वां स्तोतुमिहेश्वरः ।
विष्णुः शरीरग्रहणमहमीशान एव च ॥ १.८४॥
so'pi nidrāvaśaṁ nītaḥ kastvāṁ stotumiheśvaraḥ ।
viṣṇuḥ śarīragrahaṇamahamīśāna eva ca ॥ 1.84॥
so'pi nidrāvasham nītah kastvām stotumiheshvarah ।
vishnuh sharīragrahanamahamīshāna eva cha ॥ 1.84॥
वह भी निद्रा के वश में कर दिया गया, (तब) यहाँ तुम्हारी स्तुति करने में कौन समर्थ है? विष्णु, मैं और ईशान (शिव) — (हम सबको) शरीर-धारण
has been laid by you under sleep — who here is lord enough to hymn you? Vishnu, I myself, and Ishana —
1.85 कारितास्ते यतोऽतस्त्वां कः स्तोतुं शक्तिमान् भवेत् ।
सा त्वमित्थं प्रभावैः स्वैरुदारैर्देवि संस्तुता ॥ १.८५॥
kāritāste yato'tastvāṁ kaḥ stotuṁ śaktimān bhavet ।
sā tvamitthaṁ prabhāvaiḥ svairudārairdevi saṁstutā ॥ 1.85॥
kāritāste yato'tastvām kah stotum shaktimān bhavet ।
sā tvamittham prabhāvaih svairudārairdevi samstutā ॥ 1.85॥
तुम्हीं ने कराया है; अतः तुम्हारी स्तुति करने में कौन शक्तिमान हो? हे देवि! इस प्रकार अपने उदार प्रभावों से संस्तुता तुम —
you it is who made us take our bodies; who then could have power to praise you? You, Goddess, thus hymned by your own large glories —
1.86 मोहयैतौ दुराधर्षावसुरौ मधुकैटभौ ।
प्रबोधं च जगत्स्वामी नीयतामच्युतो लघु ॥ १.८६॥
mohayaitau durādharṣāvasurau madhukaiṭabhau ।
prabodhaṁ ca jagatsvāmī nīyatāmacyuto laghu ॥ 1.86॥
mohayaitau durādharshāvasurau madhukaitabhau ।
prabodham cha jagatsvāmī nīyatāmachyuto laghu ॥ 1.86॥
इन दोनों दुर्धर्ष असुरों — मधु और कैटभ — को मोहित कर दो, और जगत के स्वामी अच्युत को शीघ्र जगा दो,
bewilder these two unassailable demons, Madhu and Kaitabha; and let Achyuta, master of the world, be swiftly waked,
1.87 बोधश्च क्रियतामस्य हन्तुमेतौ महासुरौ ॥ १.८७॥
bodhaśca kriyatāmasya hantumetau mahāsurau ॥ 1.87॥
bodhashcha kriyatāmasya hantumetau mahāsurau ॥ 1.87॥
और इन दोनों महान असुरों को मारने की बुद्धि इनमें उत्पन्न कर दो।
and his mind be roused to slay these two great asuras.'
1.88 ऋषिरुवाच ॥ १.८८॥
ṛṣiruvāca ॥ 1.88॥
rishiruvācha ॥ 1.88॥
ऋषि बोले —
The seer said:
1.89 एवं स्तुता तदा देवी तामसी तत्र वेधसा ॥ १.८९॥
evaṁ stutā tadā devī tāmasī tatra vedhasā ॥ 1.89॥
evam stutā tadā devī tāmasī tatra vedhasā ॥ 1.89॥
इस प्रकार वहाँ ब्रह्मा जी के द्वारा स्तुति की गयी तामसी देवी (योगनिद्रा),
Thus hymned there by the Creator, the Tamasi goddess (Yoganidra),
1.90 विष्णोः प्रबोधनार्थाय निहन्तुं मधुकैटभौ ।
नेत्रास्यनासिकाबाहुहृदयेभ्यस्तथोरसः ॥ १.९०॥
viṣṇoḥ prabodhanārthāya nihantuṁ madhukaiṭabhau ।
netrāsyanāsikābāhuhṛdayebhyastathorasaḥ ॥ 1.90॥
vishnoh prabodhanārthāya nihantum madhukaitabhau ।
netrāsyanāsikābāhuhridayebhyastathorasah ॥ 1.90॥
विष्णु को जगाने के लिए — ताकि (वे) मधु-कैटभ का वध करें — (उनके) नेत्र, मुख, नासिका, भुजाओं, हृदय और वक्षःस्थल से
that Vishnu might wake and slay Madhu and Kaitabha, came forth from his eyes, mouth, nostrils, arms, heart and breast,
1.91 निर्गम्य दर्शने तस्थौ ब्रह्मणोऽव्यक्तजन्मनः ।
उत्तस्थौ च जगन्नाथस्तया मुक्तो जनार्दनः ॥ १.९१॥
nirgamya darśane tasthau brahmaṇo'vyaktajanmanaḥ ।
uttasthau ca jagannāthastayā mukto janārdanaḥ ॥ 1.91॥
nirgamya darshane tasthau brahmano'vyaktajanmanah ।
uttasthau cha jagannāthastayā mukto janārdanah ॥ 1.91॥
निकलकर अव्यक्त-जन्मा ब्रह्मा जी के समक्ष (आ) खड़ी हुईं। और उनसे मुक्त हुए जगन्नाथ जनार्दन उठ खड़े हुए —
and stood within sight of Brahma the unmanifest-born. And Janardana, Lord of the world, released by her, rose up
1.92 एकार्णवेऽहिशयनात्ततः स ददृशे च तौ ।
मधुकैटभौ दुरात्मानावतिवीर्यपराक्रमौ ॥ १.९२॥
ekārṇave'hiśayanāttataḥ sa dadṛśe ca tau ।
madhukaiṭabhau durātmānāvativīryaparākramau ॥ 1.92॥
ekārnave'hishayanāttatah sa dadrishe cha tau ।
madhukaitabhau durātmānāvativīryaparākramau ॥ 1.92॥
एकार्णव (जल) में शेष-शय्या से। फिर उन्होंने उन दोनों को देखा — दुरात्मा मधु-कैटभ को, जो अत्यन्त वीर्य और पराक्रम से युक्त थे,
from his serpent couch on that single sea; and he beheld the two — evil-souled Madhu and Kaitabha, of exceeding might and prowess,
1.93 क्रोधरक्तेक्षणावत्तुं ब्रह्माणं जनितोद्यमौ ।
समुत्थाय ततस्ताभ्यां युयुधे भगवान् हरिः ॥ १.९३॥
krodharaktekṣaṇāvattuṁ brahmāṇaṁ janitodyamau ।
samutthāya tatastābhyāṁ yuyudhe bhagavān hariḥ ॥ 1.93॥
krodharaktekshanāvattum brahmānam janitodyamau ।
samutthāya tatastābhyām yuyudhe bhagavān harih ॥ 1.93॥
जिनके नेत्र क्रोध से लाल थे और जो ब्रह्मा जी को निगलने का उद्यम किये हुए थे। तब भगवान हरि उठकर उन दोनों से युद्ध करने लगे —
their eyes red with fury, bent on devouring Brahma. Rising, the blessed Hari grappled with the two,
1.94 पञ्चवर्षसहस्राणि बाहुप्रहरणो विभुः ।
तावप्यतिबलोन्मत्तौ महामायाविमोहितौ ॥ १.९४॥
pañcavarṣasahasrāṇi bāhupraharaṇo vibhuḥ ।
tāvapyatibalonmattau mahāmāyāvimohitau ॥ 1.94॥
panchavarshasahasrāni bāhupraharano vibhuh ।
tāvapyatibalonmattau mahāmāyāvimohitau ॥ 1.94॥
वे विभु पाँच हजार वर्षों तक (केवल) भुजाओं को ही शस्त्र बनाकर (लड़ते रहे)। वे दोनों भी अति-बल से उन्मत्त और महामाया से विमोहित (थे);
warring five thousand years with his arms alone for weapons. And those two, drunk with excess of strength, deluded by Mahamaya,
1.95 उक्तवन्तौ वरोऽस्मत्तो व्रियतामिति केशवम् ॥ १.९५॥
uktavantau varo'smatto vriyatāmiti keśavam ॥ 1.95॥
uktavantau varo'smatto vriyatāmiti keshavam ॥ 1.95॥
(उन्होंने) केशव से कह दिया — 'हमसे वर माँग लो!'
said to Keshava: 'Ask a boon of us!'
1.96 श्रीभगवानुवाच ॥ १.९६॥
śrībhagavānuvāca ॥ 1.96॥
shrībhagavānuvācha ॥ 1.96॥
श्री भगवान बोले —
The blessed Lord said:
1.97 भवेतामद्य मे तुष्टौ मम वध्यावुभावपि ॥ १.९७॥
bhavetāmadya me tuṣṭau mama vadhyāvubhāvapi ॥ 1.97॥
bhavetāmadya me tushtau mama vadhyāvubhāvapi ॥ 1.97॥
यदि तुम दोनों मुझ पर प्रसन्न हो, तो आज तुम दोनों मेरे द्वारा वध्य हो जाओ —
'If you are pleased with me, then be you both slain by me this day —
1.98 किमन्येन वरेणात्र एतावद्धि वृतं मया ॥ १.९८॥
kimanyena vareṇātra etāvaddhi vṛtaṁ mayā ॥ 1.98॥
kimanyena varenātra etāvaddhi vritam mayā ॥ 1.98॥
यहाँ अन्य वर से क्या (प्रयोजन)? मैंने बस इतना ही (वर) माँगा।
what need here of any other boon? This much alone I choose.'
1.99 ऋषिरुवाच ॥ १.९९॥
ṛṣiruvāca ॥ 1.99॥
rishiruvācha ॥ 1.99॥
ऋषि बोले —
The seer said:
1.100 वञ्चिताभ्यामिति तदा सर्वमापोमयं जगत् ॥ १.१००॥
vañcitābhyāmiti tadā sarvamāpomayaṁ jagat ॥ 1.100॥
vanchitābhyāmiti tadā sarvamāpomayam jagat ॥ 1.100॥
इस प्रकार ठगे गये उन दोनों ने तब सम्पूर्ण जगत को जलमय
Tricked thus, the two then gazed upon the whole world turned to water,
1.101 विलोक्य ताभ्यां गदितो भगवान् कमलेक्षणः ।
आवां जहि न यत्रोर्वी सलिलेन परिप्लुता ॥ १.१०१॥
vilokya tābhyāṁ gadito bhagavān kamalekṣaṇaḥ ।
āvāṁ jahi na yatrorvī salilena pariplutā ॥ 1.101॥
vilokya tābhyām gadito bhagavān kamalekshanah ।
āvām jahi na yatrorvī salilena pariplutā ॥ 1.101॥
देखकर कमलनयन भगवान से कहा — हमें वहाँ मारो, जहाँ पृथ्वी जल से डूबी हुई न हो।
and said to the lotus-eyed Lord: 'Slay us where the earth is not drowned in water.'
1.102 ऋषिरुवाच ॥ १.१०२॥
ṛṣiruvāca ॥ 1.102॥
rishiruvācha ॥ 1.102॥
ऋषि बोले —
The seer said:
1.103 तथेत्युक्त्वा भगवता शङ्खचक्रगदाभृता ।
कृत्वा चक्रेण वै छिन्ने जघने शिरसी तयोः ॥ १.१०३॥
tathetyuktvā bhagavatā śaṅkhacakragadābhṛtā ।
kṛtvā cakreṇa vai chinne jaghane śirasī tayoḥ ॥ 1.103॥
tathetyuktvā bhagavatā shankhachakragadābhritā ।
kritvā chakrena vai chhinne jaghane shirasī tayoh ॥ 1.103॥
'तथास्तु' कहकर शंख-चक्र-गदाधारी भगवान ने (उन दोनों के मस्तक अपनी) जाँघ पर रखकर चक्र से काट डाले।
'So be it,' said the Lord, bearer of conch, discus and mace; and laying them on his thigh, he severed both their heads with the discus.
1.104 एवमेषा समुत्पन्ना ब्रह्मणा संस्तुता स्वयम् ।
प्रभावमस्या देव्यास्तु भूयः शृणु वदामि ते ॥ १.१०४॥
evameṣā samutpannā brahmaṇā saṁstutā svayam ।
prabhāvamasyā devyāstu bhūyaḥ śaṛṇu vadāmi te ॥ 1.104॥
evameshā samutpannā brahmanā samstutā svayam ।
prabhāvamasyā devyāstu bhūyah sharinu vadāmi te ॥ 1.104॥
इस प्रकार ये (देवी) ब्रह्मा जी की स्तुति से स्वयं प्रकट हुईं। अब इन देवी का प्रभाव और सुनो — मैं तुमसे कहता हूँ।
Thus did she come forth, hymned by Brahma himself. Now hear further of this Goddess's power — I shall declare it to you.'
Samāpti
। ऐं ॐ ।
॥ स्वस्ति श्रीमार्कण्डेयपुराणे सावर्णिके मन्वन्तरे देवीमाहात्म्ये
मधुकैटभवधो नाम प्रथमोऽध्यायः ॥ १॥
उवाच १४, अर्धश्लोकाः २४, श्लोकाः ६६,
एवमादितः ॥ १०४॥
। aiṁ ॐ ।
॥ svasti śrīmārkaṇḍeyapurāṇe sāvarṇike manvantare devīmāhātmye
madhukaiṭabhavadho nāma prathamo'dhyāyaḥ ॥ 1॥
uvāca 14, ardhaślokāḥ 24, ślokāḥ 66,
evamāditaḥ ॥ 104॥
। aim ॐ ।
॥ svasti shrīmārkandeyapurāne sāvarnike manvantare devīmāhātmye
madhukaitabhavadho nāma prathamo'dhyāyah ॥ 1॥
uvācha 14, ardhashlokāh 24, shlokāh 66,
evamāditah ॥ 104॥
। ऐं ॐ । इस प्रकार श्रीमार्कण्डेय पुराण में, सावर्णिक मन्वन्तर (की कथा) में, देवीमाहात्म्य में 'मधु-कैटभ-वध' नामक प्रथम अध्याय (सम्पूर्ण हुआ)। (इसमें) उवाच १४, अर्धश्लोक २४, श्लोक ६६ — इस प्रकार आदि से (कुल) १०४ (मन्त्र हुए)।
Aim Om. Thus, in the Markandeya Purana, in the account of the Savarnika Manvantara, in the Devi Mahatmya, ends the first chapter, named 'The Slaying of Madhu and Kaitabha'. Uvachas 14, half-shlokas 24, shlokas 66 — thus 104 in all from the beginning.