Dhyānam
ॐ उत्तप्तहेमरुचिरां रविचन्द्रवह्नि-
नेत्रां धनुश्शरयुताङ्कुशपाशशूलम् ।
रम्यैर्भुजैश्च दधतीं शिवशक्तिरूपां
कामेश्वरीं हृदि भजामि धृतेन्दुलेखाम् ॥
ॐ uttaptahemarucirāṁ ravicandravahni-
netrāṁ dhanuśśarayutāṅkuśapāśaśūlam ।
ramyairbhujaiśca dadhatīṁ śivaśaktirūpāṁ
kāmeśvarīṁ hṛdi bhajāmi dhṛtendulekhām ॥
ॐ uttaptahemaruchirām ravichandravahni-
netrām dhanushsharayutānkushapāshashūlam ।
ramyairbhujaishcha dadhatīm shivashaktirūpām
kāmeshvarīm hridi bhajāmi dhritendulekhām ॥
तपाये हुए सोने-जैसी कान्ति वाली; सूर्य, चन्द्र और अग्नि — (इन) तीन नेत्रों वाली; (अपनी) रमणीय भुजाओं में धनुष-बाण सहित अंकुश, पाश और शूल धारण करने वाली; शिव-शक्ति (उभय) रूपा; मस्तक पर चन्द्ररेखा धारण किये कामेश्वरी (देवी) को मैं हृदय में भजता हूँ।
I worship in my heart Kameshvari — radiant as molten gold, her three eyes the sun, the moon and fire; bearing in her graceful arms the bow and arrow, the goad, the noose and the trident; the form of Shiva and Shakti in one, wearing the crescent line of the moon.
10.1 ॐ ऋषिरुवाच ॥ १०.१॥
ॐ ṛṣiruvāca ॥ 10.1॥
ॐ rishiruvācha ॥ 10.1॥
ॐ। ऋषि बोले —
Om. The seer said:
10.2 निशुम्भं निहतं दृष्ट्वा भ्रातरं प्राणसम्मितम् ।
हन्यमानं बलं चैव शुम्भः क्रुद्धोऽब्रवीद्वचः ॥ १०.२॥
niśumbhaṁ nihataṁ dṛṣṭvā bhrātaraṁ prāṇasammitam ।
hanyamānaṁ balaṁ caiva śumbhaḥ kruddho'bravīdvacaḥ ॥ 10.2॥
nishumbham nihatam drishtvā bhrātaram prānasammitam ।
hanyamānam balam chaiva shumbhah kruddho'bravīdvachah ॥ 10.2॥
(अपने) प्राणों के समान (प्रिय) भाई निशुम्भ को मारा गया और (अपनी) सेना का वध होते देखकर क्रुद्ध शुम्भ (यह) वचन बोला —
Seeing his brother Nishumbha, dear to him as his own breath, slain, and his army being slaughtered, Shumbha spoke these words in fury:
10.3 बलावलेपदुष्टे त्वं मा दुर्गे गर्वमावह ।
अन्यासां बलमाश्रित्य युद्ध्यसे चातिमानिनी ॥ १०.३॥
balāvalepaduṣṭe tvaṁ mā durge garvamāvaha ।
anyāsāṁ balamāśritya yuddhyase cātimāninī ॥ 10.3॥
balāvalepadushte tvam mā durge garvamāvaha ।
anyāsām balamāshritya yuddhyase chātimāninī ॥ 10.3॥
'बल के घमण्ड से दूषित दुर्गे! तू गर्व मत कर; तू अति-मानिनी (होकर भी) दूसरियों के बल का आश्रय लेकर लड़ती है।'
'O Durga, corrupted with the insolence of strength — carry your pride no further! Haughty though you are, you fight leaning on the strength of others.'
10.4 देव्युवाच ॥ १०.४॥
devyuvāca ॥ 10.4॥
devyuvācha ॥ 10.4॥
देवी बोलीं —
The Goddess said:
10.5 एकैवाहं जगत्यत्र द्वितीया का ममापरा ।
पश्यैता दुष्ट मय्येव विशन्त्यो मद्विभूतयः ॥ १०.५॥
ekaivāhaṁ jagatyatra dvitīyā kā mamāparā ।
paśyaitā duṣṭa mayyeva viśantyo madvibhūtayaḥ ॥ 10.5॥
ekaivāham jagatyatra dvitīyā kā mamāparā ।
pashyaitā dushta mayyeva vishantyo madvibhūtayah ॥ 10.5॥
'इस जगत में एक मैं ही हूँ; मेरे अतिरिक्त दूसरी (शक्ति) कौन है? रे दुष्ट! देख — ये (सब) मेरी ही विभूतियाँ हैं, (जो) मुझ ही में प्रवेश कर रही हैं।'
'I alone am in this world; what second is there other than me? Look, O wicked one — these are but my own emanations, and they enter back into me.'
10.6 ततः समस्तास्ता देव्यो ब्रह्माणीप्रमुखा लयम् ।
तस्या देव्यास्तनौ जग्मुरेकैवासीत्तदाम्बिका ॥ १०.६॥
tataḥ samastāstā devyo brahmāṇīpramukhā layam ।
tasyā devyāstanau jagmurekaivāsīttadāmbikā ॥ 10.6॥
tatah samastāstā devyo brahmānīpramukhā layam ।
tasyā devyāstanau jagmurekaivāsīttadāmbikā ॥ 10.6॥
तब ब्रह्माणी आदि वे समस्त देवियाँ उन देवी के शरीर में लय को प्राप्त हो गयीं; उस समय केवल एक अम्बिका ही (शेष) रहीं।
Then all those goddesses, Brahmani at their head, passed into dissolution in the body of the Goddess; Ambika alone then remained.
10.7 देव्युवाच ॥ १०.७॥
devyuvāca ॥ 10.7॥
devyuvācha ॥ 10.7॥
देवी बोलीं —
The Goddess said:
10.8 अहं विभूत्या बहुभिरिह रूपैर्यदास्थिता ।
तत्संहृतं मयैकैव तिष्ठाम्याजौ स्थिरो भव ॥ १०.८॥
ahaṁ vibhūtyā bahubhiriha rūpairyadāsthitā ।
tatsaṁhṛtaṁ mayaikaiva tiṣṭhāmyājau sthiro bhava ॥ 10.8॥
aham vibhūtyā bahubhiriha rūpairyadāsthitā ।
tatsamhritam mayaikaiva tishthāmyājau sthiro bhava ॥ 10.8॥
'मैं (अपनी) विभूति से जो यहाँ अनेक रूपों में स्थित थी, वह (सब) मैंने समेट लिया; (अब) मैं अकेली ही खड़ी हूँ — (तू) युद्ध में स्थिर हो (डटकर खड़ा रह)।'
'When I stood here in many forms by my own sovereign power, all that I have now withdrawn; I stand alone. Be steadfast in the fight!'
10.9 ऋषिरुवाच ॥ १०.९॥
ṛṣiruvāca ॥ 10.9॥
rishiruvācha ॥ 10.9॥
ऋषि बोले —
The seer said:
10.10 ततः प्रववृते युद्धं देव्याः शुम्भस्य चोभयोः ।
पश्यतां सर्वदेवानामसुराणां च दारुणम् ॥ १०.१०॥
tataḥ pravavṛte yuddhaṁ devyāḥ śumbhasya cobhayoḥ ।
paśyatāṁ sarvadevānāmasurāṇāṁ ca dāruṇam ॥ 10.10॥
tatah pravavrite yuddham devyāh shumbhasya chobhayoh ।
pashyatām sarvadevānāmasurānām cha dārunam ॥ 10.10॥
तब समस्त देवताओं और असुरों के देखते-देखते देवी और शुम्भ — इन दोनों में दारुण युद्ध आरम्भ हुआ।
Then, before the eyes of all the gods and the asuras, began the dreadful battle of those two — the Goddess and Shumbha.
10.11 शरवर्षैः शितैः शस्त्रैस्तथा चास्त्रैः सुदारुणैः ।
तयोर्युद्धमभूद्भूयः सर्वलोकभयङ्करम् ॥ १०.११॥
śaravarṣaiḥ śitaiḥ śastraistathā cāstraiḥ sudāruṇaiḥ ।
tayoryuddhamabhūdbhūyaḥ sarvalokabhayaṅkaram ॥ 10.11॥
sharavarshaih shitaih shastraistathā chāstraih sudārunaih ।
tayoryuddhamabhūdbhūyah sarvalokabhayankaram ॥ 10.11॥
तीखे बाणों की वर्षाओं, शस्त्रों तथा अति-दारुण अस्त्रों से उन दोनों का युद्ध फिर समस्त लोकों को भयभीत करने वाला हो गया।
With showers of whetted arrows, with weapons and missiles most cruel, the combat of the two grew terrifying to all the worlds.
10.12 दिव्यान्यस्त्राणि शतशो मुमुचे यान्यथाम्बिका ।
बभञ्ज तानि दैत्येन्द्रस्तत्प्रतीघातकर्तृभिः ॥ १०.१२॥
divyānyastrāṇi śataśo mumuce yānyathāmbikā ।
babhañja tāni daityendrastatpratīghātakartṛbhiḥ ॥ 10.12॥
divyānyastrāni shatasho mumuche yānyathāmbikā ।
babhanja tāni daityendrastatpratīghātakartribhih ॥ 10.12॥
तब अम्बिका ने जो सैकड़ों दिव्य अस्त्र छोड़े, उन्हें दैत्येन्द्र ने उनका प्रतिघात करने वाले (अस्त्रों) से तोड़ डाला।
The divine missiles that Ambika loosed by the hundred, the lord of daityas shattered with counter-missiles that beat them back;
10.13 मुक्तानि तेन चास्त्राणि दिव्यानि परमेश्वरी ।
बभञ्ज लीलयैवोग्रहुङ्कारोच्चारणादिभिः ॥ १०.१३॥
muktāni tena cāstrāṇi divyāni parameśvarī ।
babhañja līlayaivograhuṅkāroccāraṇādibhiḥ ॥ 10.13॥
muktāni tena chāstrāni divyāni parameshvarī ।
babhanja līlayaivograhunkārochchāranādibhih ॥ 10.13॥
और उसके छोड़े हुए दिव्य अस्त्रों को परमेश्वरी ने उग्र हुंकार के उच्चारण आदि (मात्र) से खेल-ही-खेल में तोड़ दिया।
and the divine missiles he hurled, the supreme Empress broke as in play, with the mere utterance of her fierce 'Hum' and the like.
10.14 ततः शरशतैर्देवीमाच्छादयत सोऽसुरः ।
सापि तत्कुपिता देवी धनुश्चिच्छेद चेषुभिः ॥ १०.१४॥
tataḥ śaraśatairdevīmācchādayata so'suraḥ ।
sāpi tatkupitā devī dhanuściccheda ceṣubhiḥ ॥ 10.14॥
tatah sharashatairdevīmāchchhādayata so'surah ।
sāpi tatkupitā devī dhanushchichchheda cheshubhih ॥ 10.14॥
तब उस असुर ने सैकड़ों बाणों से देवी को ढक दिया; इस पर कुपित होकर देवी ने भी (अपने) बाणों से उसका धनुष काट डाला।
Then the asura covered the Goddess with hundreds of arrows; whereat the Goddess, provoked, split his bow with her shafts.
10.15 छिन्ने धनुषि दैत्येन्द्रस्तथा शक्तिमथाददे ।
चिच्छेद देवी चक्रेण तामप्यस्य करे स्थिताम् ॥ १०.१५॥
chinne dhanuṣi daityendrastathā śaktimathādade ।
ciccheda devī cakreṇa tāmapyasya kare sthitām ॥ 10.15॥
chhinne dhanushi daityendrastathā shaktimathādade ।
chichchheda devī chakrena tāmapyasya kare sthitām ॥ 10.15॥
धनुष कट जाने पर दैत्येन्द्र ने शक्ति उठा ली; देवी ने उसके हाथ में स्थित उस (शक्ति) को भी चक्र से काट दिया।
His bow cut, the lord of daityas took up his spear; that too the Goddess cut with her discus, even as it rested in his hand.
10.16 ततः खड्गमुपादाय शतचन्द्रं च भानुमत् ।
अभ्यधावत तां देवीं दैत्यानामधिपेश्वरः ॥ १०.१६॥
tataḥ khaḍgamupādāya śatacandraṁ ca bhānumat ।
abhyadhāvata tāṁ devīṁ daityānāmadhipeśvaraḥ ॥ 10.16॥
tatah khadgamupādāya shatachandram cha bhānumat ।
abhyadhāvata tām devīm daityānāmadhipeshvarah ॥ 10.16॥
तब दैत्यों का अधिपति-ईश्वर (शुम्भ) सौ चन्द्रकों वाला चमकता खड्ग लेकर उन देवी पर झपटा।
Then the sovereign lord of the daityas, seizing his flashing sword emblazoned with a hundred moons, rushed upon the Goddess.
10.17 तस्यापतत एवाशु खड्गं चिच्छेद चण्डिका ।
धनुर्मुक्तैः शितैर्बाणैश्चर्म चार्ककरामलम् ।
अश्वांश्च पातयामास रथं सारथिना सह ॥ १०.१७॥
tasyāpatata evāśu khaḍgaṁ ciccheda caṇḍikā ।
dhanurmuktaiḥ śitairbāṇaiścarma cārkakarāmalam ।
aśvāṁśca pātayāmāsa rathaṁ sārathinā saha ॥ 10.17॥
tasyāpatata evāshu khadgam chichchheda chandikā ।
dhanurmuktaih shitairbānaishcharma chārkakarāmalam ।
ashvāmshcha pātayāmāsa ratham sārathinā saha ॥ 10.17॥
उसके झपटते ही चण्डिका ने धनुष से छूटे तीखे बाणों से उसका खड्ग तुरन्त काट डाला, और सूर्य की किरणों-जैसी निर्मल (उसकी) ढाल भी; और उसके घोड़ों को तथा सारथि सहित रथ को (भी) गिरा दिया।
Even as he charged, Chandika with keen arrows loosed from her bow instantly cut his sword, and his shield spotless as the sun's rays; and she brought down his horses, and his chariot with its charioteer.
10.18 हताश्वः स तदा दैत्यश्छिन्नधन्वा विसारथिः ।
जग्राह मुद्गरं घोरमम्बिकानिधनोद्यतः ॥ १०.१८॥
hatāśvaḥ sa tadā daityaśchinnadhanvā visārathiḥ ।
jagrāha mudgaraṁ ghoramambikānidhanodyataḥ ॥ 10.18॥
hatāshvah sa tadā daityashchhinnadhanvā visārathih ।
jagrāha mudgaram ghoramambikānidhanodyatah ॥ 10.18॥
घोड़े मारे गये, धनुष कटा, सारथि गया — तब उस दैत्य ने, अम्बिका के वध पर तुला हुआ, घोर मुद्गर थाम लिया।
His horses slain, his bow cut, his charioteer gone, the daitya then gripped a dreadful mallet, bent upon Ambika's destruction.
10.19 चिच्छेदापततस्तस्य मुद्गरं निशितैः शरैः ।
तथापि सोऽभ्यधावत्तां मुष्टिमुद्यम्य वेगवान् ॥ १०.१९॥
cicchedāpatatastasya mudgaraṁ niśitaiḥ śaraiḥ ।
tathāpi so'bhyadhāvattāṁ muṣṭimudyamya vegavān ॥ 10.19॥
chichchhedāpatatastasya mudgaram nishitaih sharaih ।
tathāpi so'bhyadhāvattām mushtimudyamya vegavān ॥ 10.19॥
झपटते हुए उसके मुद्गर को (देवी ने) तीखे बाणों से काट दिया; तो भी वह वेगवान (असुर) मुक्का ताने उन पर दौड़ा।
As he bore down, she cut his mallet with whetted arrows; yet even so he rushed upon her at speed, his fist upraised.
10.20 स मुष्टिं पातयामास हृदये दैत्यपुङ्गवः ।
देव्यास्तं चापि सा देवी तलेनोरस्यताडयत् ॥ १०.२०॥
sa muṣṭiṁ pātayāmāsa hṛdaye daityapuṅgavaḥ ।
devyāstaṁ cāpi sā devī talenorasyatāḍayat ॥ 10.20॥
sa mushtim pātayāmāsa hridaye daityapungavah ।
devyāstam chāpi sā devī talenorasyatādayat ॥ 10.20॥
उस दैत्य-श्रेष्ठ ने देवी के हृदय (वक्ष) पर मुक्का मारा; और उन देवी ने भी उसकी छाती पर थप्पड़ (तल-प्रहार) जड़ दिया।
That bull among daityas brought his fist down upon the Goddess's breast; and she in turn struck him on the chest with the flat of her hand.
10.21 तलप्रहाराभिहतो निपपात महीतले ।
स दैत्यराजः सहसा पुनरेव तथोत्थितः ॥ १०.२१॥
talaprahārābhihato nipapāta mahītale ।
sa daityarājaḥ sahasā punareva tathotthitaḥ ॥ 10.21॥
talaprahārābhihato nipapāta mahītale ।
sa daityarājah sahasā punareva tathotthitah ॥ 10.21॥
थप्पड़ की चोट खाकर वह दैत्यराज धरती पर गिर पड़ा; (पर) वह सहसा फिर वैसे ही उठ खड़ा हुआ।
Smitten by that blow, the daitya king fell to the earth; but on a sudden he rose up again, even as before.
10.22 उत्पत्य च प्रगृह्योच्चैर्देवीं गगनमास्थितः ।
तत्रापि सा निराधारा युयुधे तेन चण्डिका ॥ १०.२२॥
utpatya ca pragṛhyoccairdevīṁ gaganamāsthitaḥ ।
tatrāpi sā nirādhārā yuyudhe tena caṇḍikā ॥ 10.22॥
utpatya cha pragrihyochchairdevīm gaganamāsthitah ।
tatrāpi sā nirādhārā yuyudhe tena chandikā ॥ 10.22॥
और उछलकर, देवी को पकड़कर, (वह) ऊँचे आकाश में जा चढ़ा; वहाँ भी निराधार (बिना किसी आधार के) चण्डिका उससे लड़ीं।
And springing up, he seized the Goddess and rose high into the sky; there too, with nothing beneath her, Chandika fought with him.
10.23 नियुद्धं खे तदा दैत्यश्चण्डिका च परस्परम् ।
चक्रतुः प्रथमं सिद्धमुनिविस्मयकारकम् ॥ १०.२३॥
niyuddhaṁ khe tadā daityaścaṇḍikā ca parasparam ।
cakratuḥ prathamaṁ siddhamunivismayakārakam ॥ 10.23॥
niyuddham khe tadā daityashchandikā cha parasparam ।
chakratuh prathamam siddhamunivismayakārakam ॥ 10.23॥
तब आकाश में दैत्य और चण्डिका ने परस्पर (वह) मल्लयुद्ध किया, जो (वैसा) पहला था और सिद्धों-मुनियों को विस्मय में डालने वाला (हुआ)।
Then in the sky the daitya and Chandika grappled hand to hand — a combat never known before, that filled siddhas and sages with amazement.
10.24 ततो नियुद्धं सुचिरं कृत्वा तेनाम्बिका सह ।
उत्पाट्य भ्रामयामास चिक्षेप धरणीतले ॥ १०.२४॥
tato niyuddhaṁ suciraṁ kṛtvā tenāmbikā saha ।
utpāṭya bhrāmayāmāsa cikṣepa dharaṇītale ॥ 10.24॥
tato niyuddham suchiram kritvā tenāmbikā saha ।
utpātya bhrāmayāmāsa chikshepa dharanītale ॥ 10.24॥
फिर बहुत देर तक उसके साथ मल्लयुद्ध करके अम्बिका ने उसे उठाकर घुमाया और धरती पर फेंक दिया।
Then, after long wrestling with him, Ambika lifted him up, whirled him round, and flung him to the floor of the earth.
10.25 स क्षिप्तो धरणीं प्राप्य मुष्टिमुद्यम्य वेगवान् ।
अभ्यधावत दुष्टात्मा चण्डिकानिधनेच्छया ॥ १०.२५॥
sa kṣipto dharaṇīṁ prāpya muṣṭimudyamya vegavān ।
abhyadhāvata duṣṭātmā caṇḍikānidhanecchayā ॥ 10.25॥
sa kshipto dharanīm prāpya mushtimudyamya vegavān ।
abhyadhāvata dushtātmā chandikānidhanechchhayā ॥ 10.25॥
फेंका हुआ वह दुष्टात्मा धरती पर पहुँचकर (फिर) मुक्का उठाये, वेग से, चण्डिका के वध की इच्छा से दौड़ा।
Hurled down, the evil-souled one touched the earth, and rushed on again at speed, fist upraised, craving Chandika's death.
10.26 तमायान्तं ततो देवी सर्वदैत्यजनेश्वरम् ।
जगत्यां पातयामास भित्त्वा शूलेन वक्षसि ॥ १०.२६॥
tamāyāntaṁ tato devī sarvadaityajaneśvaram ।
jagatyāṁ pātayāmāsa bhittvā śūlena vakṣasi ॥ 10.26॥
tamāyāntam tato devī sarvadaityajaneshvaram ।
jagatyām pātayāmāsa bhittvā shūlena vakshasi ॥ 10.26॥
तब समस्त दैत्य-जनों के उस ईश्वर को आते देखकर देवी ने शूल से (उसकी) छाती बींधकर उसे धरती पर गिरा दिया।
Then, as that lord of the whole daitya race came on, the Goddess pierced his breast with her trident and felled him to the earth.
10.27 स गतासुः पपातोर्व्यां देवी शूलाग्रविक्षतः ।
चालयन् सकलां पृथ्वीं साब्धिद्वीपां सपर्वताम् ॥ १०.२७॥
sa gatāsuḥ papātorvyāṁ devī śūlāgravikṣataḥ ।
cālayan sakalāṁ pṛthvīṁ sābdhidvīpāṁ saparvatām ॥ 10.27॥
sa gatāsuh papātorvyām devī shūlāgravikshatah ।
chālayan sakalām prithvīm sābdhidvīpām saparvatām ॥ 10.27॥
देवी के शूल की नोक से क्षत-विक्षत वह प्राणहीन होकर पृथ्वी पर गिरा — समुद्रों, द्वीपों और पर्वतों सहित सारी पृथ्वी को कँपाता हुआ।
Gashed by the point of the Goddess's trident, he fell lifeless upon the earth, shaking the whole world with its oceans, its islands and its mountains.
10.28 ततः प्रसन्नमखिलं हते तस्मिन् दुरात्मनि ।
जगत्स्वास्थ्यमतीवाप निर्मलं चाभवन्नभः ॥ १०.२८॥
tataḥ prasannamakhilaṁ hate tasmin durātmani ।
jagatsvāsthyamatīvāpa nirmalaṁ cābhavannabhaḥ ॥ 10.28॥
tatah prasannamakhilam hate tasmin durātmani ।
jagatsvāsthyamatīvāpa nirmalam chābhavannabhah ॥ 10.28॥
उस दुरात्मा के मारे जाने पर सम्पूर्ण (जगत) प्रसन्न हो गया; जगत ने पूर्ण स्वस्थता पायी और आकाश निर्मल हो गया।
When that evil soul was slain, the whole universe grew serene; the world won back its perfect health, and the sky turned stainless.
10.29 उत्पातमेघाः सोल्का ये प्रागासंस्ते शमं ययुः ।
सरितो मार्गवाहिन्यस्तथासंस्तत्र पातिते ॥ १०.२९॥
utpātameghāḥ solkā ye prāgāsaṁste śamaṁ yayuḥ ।
sarito mārgavāhinyastathāsaṁstatra pātite ॥ 10.29॥
utpātameghāh solkā ye prāgāsamste shamam yayuh ।
sarito mārgavāhinyastathāsamstatra pātite ॥ 10.29॥
जो उल्काओं सहित उत्पात-मेघ पहले छाये थे, वे शान्त हो गये; और उसके गिर जाने पर नदियाँ (फिर अपने) मार्ग में बहने लगीं।
The portent-clouds with their meteors, that had hung there before, were stilled; and when he fell, the rivers ran once more within their banks.
10.30 ततो देवगणाः सर्वे हर्षनिर्भरमानसाः ।
बभूवुर्निहते तस्मिन् गन्धर्वा ललितं जगुः ॥ १०.३०॥
tato devagaṇāḥ sarve harṣanirbharamānasāḥ ।
babhūvurnihate tasmin gandharvā lalitaṁ jaguḥ ॥ 10.30॥
tato devaganāh sarve harshanirbharamānasāh ।
babhūvurnihate tasmin gandharvā lalitam jaguh ॥ 10.30॥
उसके मारे जाने पर समस्त देवगणों के मन हर्ष से भर गये; गन्धर्व मधुर (ललित) स्वर में गाने लगे।
When he was slain, the hearts of all the hosts of gods overflowed with joy, and the gandharvas sang most sweetly.
10.31 अवादयंस्तथैवान्ये ननृतुश्चाप्सरोगणाः ।
ववुः पुण्यास्तथा वाताः सुप्रभोऽभूद्दिवाकरः ॥ १०.३१॥
avādayaṁstathaivānye nanṛtuścāpsarogaṇāḥ ।
vavuḥ puṇyāstathā vātāḥ suprabho'bhūddivākaraḥ ॥ 10.31॥
avādayamstathaivānye nanritushchāpsaroganāh ।
vavuh punyāstathā vātāh suprabho'bhūddivākarah ॥ 10.31॥
वैसे ही दूसरे बाजे बजाने लगे और अप्सरा-गण नाच उठे; पवित्र वायु बहने लगी, (और) सूर्य उत्तम प्रभा वाले हो गये।
Others made music, and the troops of apsaras danced; holy breezes blew, and the day-maker shone with fairest light;
10.32 जज्वलुश्चाग्नयः शान्ताः शान्ता दिग्जनितस्वनाः ॥ १०.३२॥
jajvaluścāgnayaḥ śāntāḥ śāntā digjanitasvanāḥ ॥ 10.32॥
jajvalushchāgnayah shāntāh shāntā digjanitasvanāh ॥ 10.32॥
शान्त (बुझी-सी) अग्नियाँ (फिर) प्रज्वलित हो उठीं, और दिशाओं में उत्पन्न (अशुभ) शब्द शान्त हो गये।
the fires, grown quiet, blazed up anew; and the strange sounds born in the quarters of the sky were stilled.
Samāpti
॥ स्वस्ति श्रीमार्कण्डेयपुराणे सावर्णिके मन्वन्तरे
देवीमाहात्म्ये शुम्भवधो नाम दशमोऽध्यायः ॥ १०॥
॥ svasti śrīmārkaṇḍeyapurāṇe sāvarṇike manvantare
devīmāhātmye śumbhavadho nāma daśamo'dhyāyaḥ ॥ 10॥
॥ svasti shrīmārkandeyapurāne sāvarnike manvantare
devīmāhātmye shumbhavadho nāma dashamo'dhyāyah ॥ 10॥
इस प्रकार श्रीमार्कण्डेय पुराण में, सावर्णिक मन्वन्तर (की कथा) में, देवीमाहात्म्य में 'शुम्भ-वध' नामक दशम अध्याय (सम्पूर्ण हुआ)।
Thus, in the Markandeya Purana, in the account of the Savarnika Manvantara, in the Devi Mahatmya, ends the tenth chapter, named 'The Slaying of Shumbha'.