Dhyānam
ॐ कालाभ्राभां कटाक्षैररिकुलभयदां मौलिबद्धेन्दुरेखां
शङ्खं चक्रं कृपाणं त्रिशिखमपि करैरुद्वहन्तीं त्रिनेत्राम् ।
सिंहस्कन्धाधिरूढां त्रिभुवनमखिलं तेजसा पूरयन्तीं
ध्यायेद्दुर्गां जयाख्यां त्रिदशपरिवृतां सेवितां सिद्धिकामैः ॥
ॐ kālābhrābhāṁ kaṭākṣairarikulabhayadāṁ maulibaddhendurekhāṁ
śaṅkhaṁ cakraṁ kṛpāṇaṁ triśikhamapi karairudvahantīṁ trinetrām ।
siṁhaskandhādhirūḍhāṁ tribhuvanamakhilaṁ tejasā pūrayantīṁ
dhyāyeddurgāṁ jayākhyāṁ tridaśaparivṛtāṁ sevitāṁ siddhikāmaiḥ ॥
ॐ kālābhrābhām katākshairarikulabhayadām maulibaddhendurekhām
shankham chakram kripānam trishikhamapi karairudvahantīm trinetrām ।
simhaskandhādhirūdhām tribhuvanamakhilam tejasā pūrayantīm
dhyāyeddurgām jayākhyām tridashaparivritām sevitām siddhikāmaih ॥
काले मेघ-जैसी आभा वाली, (अपने) कटाक्षों से शत्रुकुल को भय देने वाली, मस्तक पर चन्द्ररेखा बाँधे, हाथों में शंख, चक्र, कृपाण और त्रिशूल धारण करने वाली, तीन नेत्रों वाली, सिंह के कन्धे पर आरूढ़, समस्त त्रिभुवन को (अपने) तेज से भरने वाली, देवताओं से घिरी हुई और सिद्धि की कामना करने वालों से सेवित 'जया' नामक दुर्गा का ध्यान करना चाहिए।
Let one meditate on Durga called Jaya — dark as a rain-cloud, striking fear into the hosts of foes with her glances, the moon's crescent bound upon her brow, three-eyed, bearing in her hands conch, discus, sword and trident, mounted on the lion's shoulder, filling all the three worlds with her radiance, surrounded by the gods and served by the seekers of attainment.
4.1 ॐ ऋषिरुवाच ॥ ४.१॥
ॐ ṛṣiruvāca ॥ 4.1॥
ॐ rishiruvācha ॥ 4.1॥
ॐ। ऋषि बोले —
Om. The seer said:
4.2 शक्रादयः सुरगणा निहतेऽतिवीर्ये
तस्मिन्दुरात्मनि सुरारिबले च देव्या ।
तां तुष्टुवुः प्रणतिनम्रशिरोधरांसा
वाग्भिः प्रहर्षपुलकोद्गमचारुदेहाः ॥ ४.२॥
śakrādayaḥ suragaṇā nihate'tivīrye
tasmindurātmani surāribale ca devyā ।
tāṁ tuṣṭuvuḥ praṇatinamraśirodharāṁsā
vāgbhiḥ praharṣapulakodgamacārudehāḥ ॥ 4.2॥
shakrādayah suraganā nihate'tivīrye
tasmindurātmani surāribale cha devyā ।
tām tushtuvuh pranatinamrashirodharāmsā
vāgbhih praharshapulakodgamachārudehāh ॥ 4.2॥
उस अति-पराक्रमी दुरात्मा (महिषासुर) के और देव-शत्रुओं की सेना के देवी द्वारा मारे जाने पर, शक्र (इन्द्र) आदि देवगण — प्रणाम से झुके सिर और कन्धों वाले, हर्ष के पुलक से सुन्दर (खिले) शरीर वाले होकर — वाणी से उनकी स्तुति करने लगे।
When that evil-souled one of surpassing valour and the army of the gods' foes had been slain by the Goddess, the hosts of gods led by Shakra — their heads and shoulders bowed in homage, their fair bodies thrilling with the rising flush of joy — praised her with these words:
4.3 देव्या यया ततमिदं जगदात्मशक्त्या
निःशेषदेवगणशक्तिसमूहमूर्त्या ।
तामम्बिकामखिलदेवमहर्षिपूज्यां
भक्त्या नताः स्म विदधातु शुभानि सा नः ॥ ४.३॥
devyā yayā tatamidaṁ jagadātmaśaktyā
niḥśeṣadevagaṇaśaktisamūhamūrtyā ।
tāmambikāmakhiladevamaharṣipūjyāṁ
bhaktyā natāḥ sma vidadhātu śubhāni sā naḥ ॥ 4.3॥
devyā yayā tatamidam jagadātmashaktyā
nihsheshadevaganashaktisamūhamūrtyā ।
tāmambikāmakhiladevamaharshipūjyām
bhaktyā natāh sma vidadhātu shubhāni sā nah ॥ 4.3॥
जिस देवी ने अपनी शक्ति से यह (सम्पूर्ण) जगत व्याप्त किया है, और जिनकी मूर्ति समस्त देवगणों की शक्तियों का समूह है — समस्त देवों और महर्षियों से पूज्य उन अम्बिका को (हम) भक्ति से नमस्कार करते हैं; वे हमारा कल्याण करें।
'To that Ambika by whom, through her own power, this world is pervaded — whose form is the gathered might of all the hosts of gods — worthy of worship by every god and great seer, we bow in devotion; may she ordain blessings for us.
4.4 यस्याः प्रभावमतुलं भगवाननन्तो
ब्रह्मा हरश्च न हि वक्तुमलं बलं च ।
सा चण्डिकाखिलजगत्परिपालनाय
नाशाय चाशुभभयस्य मतिं करोतु ॥ ४.४॥
yasyāḥ prabhāvamatulaṁ bhagavānananto
brahmā haraśca na hi vaktumalaṁ balaṁ ca ।
sā caṇḍikākhilajagatparipālanāya
nāśāya cāśubhabhayasya matiṁ karotu ॥ 4.4॥
yasyāh prabhāvamatulam bhagavānananto
brahmā harashcha na hi vaktumalam balam cha ।
sā chandikākhilajagatparipālanāya
nāshāya chāshubhabhayasya matim karotu ॥ 4.4॥
जिनके अतुल प्रभाव और बल को (शेष) भगवान अनन्त, ब्रह्मा और हर (शिव) भी कहने में समर्थ नहीं हैं — वे चण्डिका सम्पूर्ण जगत के परिपालन और अशुभ के भय के नाश का संकल्प (मति) करें।
May that Chandika — whose peerless majesty and strength even the blessed Ananta, Brahma and Hara cannot find words to tell — set her mind on guarding the whole world and destroying the fear of evil.
4.5 या श्रीः स्वयं सुकृतिनां भवनेष्वलक्ष्मीः
पापात्मनां कृतधियां हृदयेषु बुद्धिः ।
श्रद्धा सतां कुलजनप्रभवस्य लज्जा
तां त्वां नताः स्म परिपालय देवि विश्वम् ॥ ४.५॥
yā śrīḥ svayaṁ sukṛtināṁ bhavaneṣvalakṣmīḥ
pāpātmanāṁ kṛtadhiyāṁ hṛdayeṣu buddhiḥ ।
śraddhā satāṁ kulajanaprabhavasya lajjā
tāṁ tvāṁ natāḥ sma paripālaya devi viśvam ॥ 4.5॥
yā shrīh svayam sukritinām bhavaneshvalakshmīh
pāpātmanām kritadhiyām hridayeshu buddhih ।
shraddhā satām kulajanaprabhavasya lajjā
tām tvām natāh sma paripālaya devi vishvam ॥ 4.5॥
जो पुण्यात्माओं के भवनों में स्वयं लक्ष्मी (श्री) हैं और पापात्माओं के (घरों में) अलक्ष्मी; जो बुद्धिमानों के हृदयों में बुद्धि, सज्जनों में श्रद्धा और कुलीन जन में लज्जा हैं — उन आपको (हम) नमस्कार करते हैं; हे देवि! विश्व का परिपालन कीजिए।
You who are Shri herself in the dwellings of the virtuous and misfortune in those of the sinful; intelligence in the hearts of the wise, faith in the good, and modesty in the high-born — to you we bow: protect the universe, O Goddess.
4.6 किं वर्णयाम तव रूपमचिन्त्यमेतत्
किञ्चातिवीर्यमसुरक्षयकारि भूरि ।
किं चाहवेषु चरितानि तवाति यानि
सर्वेषु देव्यसुरदेवगणादिकेषु ॥ ४.६॥
kiṁ varṇayāma tava rūpamacintyametat
kiñcātivīryamasurakṣayakāri bhūri ।
kiṁ cāhaveṣu caritāni tavāti yāni
sarveṣu devyasuradevagaṇādikeṣu ॥ 4.6॥
kim varnayāma tava rūpamachintyametat
kinchātivīryamasurakshayakāri bhūri ।
kim chāhaveshu charitāni tavāti yāni
sarveshu devyasuradevaganādikeshu ॥ 4.6॥
हे देवि! हम आपके इस अचिन्त्य रूप का क्या वर्णन करें? और असुरों का क्षय करने वाले (आपके) प्रचुर अति-वीर्य का क्या (वर्णन करें)? और समस्त असुरों, देवगणों आदि के (समक्ष) संग्रामों में आपके जो अद्भुत चरित (हुए), उनका क्या (वर्णन करें)?
How shall we describe this unthinkable form of yours? Or that abounding valour that works the destruction of the asuras? Or those surpassing deeds of yours in battle, O Goddess, before all the hosts of demons and of gods?
4.7 हेतुः समस्तजगतां त्रिगुणापि दोषै-
र्न ज्ञायसे हरिहरादिभिरप्यपारा ।
सर्वाश्रयाखिलमिदं जगदंशभूत-
मव्याकृता हि परमा प्रकृतिस्त्वमाद्या ॥ ४.७॥
hetuḥ samastajagatāṁ triguṇāpi doṣai-
rna jñāyase hariharādibhirapyapārā ।
sarvāśrayākhilamidaṁ jagadaṁśabhūta-
mavyākṛtā hi paramā prakṛtistvamādyā ॥ 4.7॥
hetuh samastajagatām trigunāpi doshai-
rna gyāyase hariharādibhirapyapārā ।
sarvāshrayākhilamidam jagadamshabhūta-
mavyākritā hi paramā prakritistvamādyā ॥ 4.7॥
(आप) समस्त जगतों की हेतु (कारण) हैं; तीन गुणों वाली होकर भी (आप) दोषों से (युक्त) नहीं जानी जातीं; हरि, हर आदि के लिए भी (आप) अपार हैं; (आप) सबकी आश्रय हैं; यह सम्पूर्ण जगत आपका अंशभूत है; क्योंकि आप अव्याकृत (अव्यक्त), परम, आद्या प्रकृति हैं।
Cause of all the worlds, though formed of the three gunas you are known to bear no taint; unfathomable even to Hari, Hara and the rest; refuge of all; this entire world is but a portion of you — for you are the unmanifest, supreme, primal Prakriti.
4.8 यस्याः समस्तसुरता समुदीरणेन
तृप्तिं प्रयाति सकलेषु मखेषु देवि ।
स्वाहासि वै पितृगणस्य च तृप्तिहेतु-
रुच्चार्यसे त्वमत एव जनैः स्वधा च ॥ ४.८॥
yasyāḥ samastasuratā samudīraṇena
tṛptiṁ prayāti sakaleṣu makheṣu devi ।
svāhāsi vai pitṛgaṇasya ca tṛptihetu-
ruccāryase tvamata eva janaiḥ svadhā ca ॥ 4.8॥
yasyāh samastasuratā samudīranena
triptim prayāti sakaleshu makheshu devi ।
svāhāsi vai pitriganasya cha triptihetu-
ruchchāryase tvamata eva janaih svadhā cha ॥ 4.8॥
हे देवि! जिसके उच्चारण से समस्त देवता सब यज्ञों में तृप्ति पाते हैं, वह स्वाहा आप ही हैं; और पितृगण की तृप्ति की हेतु (होने से) इसीलिए जन आपको स्वधा (कहकर) भी उच्चारित करते हैं।
You, O Goddess, are that Svaha by whose utterance the whole company of gods attains satisfaction in all the sacrifices; and as the cause of the satisfaction of the host of fathers, you are uttered by men as Svadha too.
4.9 या मुक्तिहेतुरविचिन्त्यमहाव्रता त्वं
अभ्यस्यसे सुनियतेन्द्रियतत्त्वसारैः ।
मोक्षार्थिभिर्मुनिभिरस्तसमस्तदोषै-
र्विद्यासि सा भगवती परमा हि देवि ॥ ४.९॥
yā muktiheturavicintyamahāvratā tvaṁ
abhyasyase suniyatendriyatattvasāraiḥ ।
mokṣārthibhirmunibhirastasamastadoṣai-
rvidyāsi sā bhagavatī paramā hi devi ॥ 4.9॥
yā muktiheturavichintyamahāvratā tvam
abhyasyase suniyatendriyatattvasāraih ।
mokshārthibhirmunibhirastasamastadoshai-
rvidyāsi sā bhagavatī paramā hi devi ॥ 4.9॥
हे देवि! जो मुक्ति की हेतु हैं, जिनका महाव्रत (साधन) अचिन्त्य है, जिनका अभ्यास — समस्त दोषों को त्यागे हुए, इन्द्रियों को भली-भाँति वश में रखने वाले, तत्त्व के सारभूत, मोक्ष चाहने वाले मुनि करते हैं — वे भगवती परा विद्या निश्चय आप ही हैं।
You are that supreme knowledge, O blessed Goddess, the cause of liberation, whose great discipline passes thought — practised by sages who seek release, all faults cast off, their senses well restrained, men of the essence of truth.
4.10 शब्दात्मिका सुविमलर्ग्यजुषां निधान-
मुद्गीथरम्यपदपाठवतां च साम्नाम् ।
देवि त्रयी भगवती भवभावनाय
वार्तासि सर्वजगतां परमार्तिहन्त्री ॥ ४.१०॥
śabdātmikā suvimalargyajuṣāṁ nidhāna-
mudgītharamyapadapāṭhavatāṁ ca sāmnām ।
devi trayī bhagavatī bhavabhāvanāya
vārtāsi sarvajagatāṁ paramārtihantrī ॥ 4.10॥
shabdātmikā suvimalargyajushām nidhāna-
mudgītharamyapadapāthavatām cha sāmnām ।
devi trayī bhagavatī bhavabhāvanāya
vārtāsi sarvajagatām paramārtihantrī ॥ 4.10॥
(आप) शब्दरूपा हैं — अति निर्मल ऋक् और यजुः (मन्त्रों) की निधि, तथा उद्गीथ से रमणीय पदों के पाठ वाले सामों की भी। हे देवि! (आप) भगवती त्रयी (तीनों वेद) हैं; जगत की उत्पत्ति-स्थिति के लिए (आप) वार्ता (जीविका-विद्या) हैं, और समस्त जगतों की परम पीड़ा हरने वाली हैं।
You whose self is sound — treasury of the stainless Rik and Yajus hymns, and of the Samans whose texts move sweetly in the Udgitha chant — you, O Goddess, are the blessed Triad; you are the lore of livelihood, for the world's arising and welfare, and the supreme destroyer of its pain.
4.11 मेधासि देवि विदिताखिलशास्त्रसारा
दुर्गासि दुर्गभवसागरनौरसङ्गा ।
श्रीः कैटभारिहृदयैककृताधिवासा
गौरी त्वमेव शशिमौलिकृतप्रतिष्ठा ॥ ४.११॥
medhāsi devi viditākhilaśāstrasārā
durgāsi durgabhavasāgaranaurasaṅgā ।
śrīḥ kaiṭabhārihṛdayaikakṛtādhivāsā
gaurī tvameva śaśimaulikṛtapratiṣṭhā ॥ 4.11॥
medhāsi devi viditākhilashāstrasārā
durgāsi durgabhavasāgaranaurasangā ।
shrīh kaitabhārihridayaikakritādhivāsā
gaurī tvameva shashimaulikritapratishthā ॥ 4.11॥
हे देवि! आप मेधा हैं — जिन्होंने समस्त शास्त्रों का सार जान लिया है; आप दुर्गा हैं — दुर्गम भवसागर से (पार उतारने वाली) आसक्तिरहित नौका; आप श्री हैं — जिन्होंने कैटभ के शत्रु (विष्णु) के हृदय में ही एकमात्र वास किया है; और आप ही गौरी हैं — जिन्होंने शशिमौलि (शिव) में (अपनी) प्रतिष्ठा की है।
You are Medha, O Goddess, who has known the essence of all scriptures; you are Durga, the unattached boat over the hard-crossed ocean of becoming; you are Shri, whose sole dwelling is made in the heart of Kaitabha's foe; you indeed are Gauri, established in the moon-crested Lord.
4.12 ईषत्सहासममलं परिपूर्णचन्द्र-
बिम्बानुकारि कनकोत्तमकान्तिकान्तम् ।
अत्यद्भुतं प्रहृतमात्तरुषा तथापि
वक्त्रं विलोक्य सहसा महिषासुरेण ॥ ४.१२॥
īṣatsahāsamamalaṁ paripūrṇacandra-
bimbānukāri kanakottamakāntikāntam ।
atyadbhutaṁ prahṛtamāttaruṣā tathāpi
vaktraṁ vilokya sahasā mahiṣāsureṇa ॥ 4.12॥
īshatsahāsamamalam paripūrnachandra-
bimbānukāri kanakottamakāntikāntam ।
atyadbhutam prahritamāttarushā tathāpi
vaktram vilokya sahasā mahishāsurena ॥ 4.12॥
मन्द मुस्कान से युक्त, निर्मल, पूर्ण चन्द्रमा के बिम्ब का अनुकरण करने वाले और उत्तम स्वर्ण की कान्ति से मनोहर आपके मुख को देखकर भी महिषासुर ने जो क्रोध में भरकर सहसा (उस पर) प्रहार किया — यह अत्यन्त अद्भुत है।
Most marvellous it is that Mahishasura, even on beholding your face — softly smiling, stainless, like the orb of the full moon, lovely with the lustre of finest gold — yet, seized with rage, struck at it of a sudden.
4.13 दृष्ट्वा तु देवि कुपितं भ्रुकुटीकराल-
मुद्यच्छशाङ्कसदृशच्छवि यन्न सद्यः ।
प्राणान् मुमोच महिषस्तदतीव चित्रं
कैर्जीव्यते हि कुपितान्तकदर्शनेन ॥ ४.१३॥
dṛṣṭvā tu devi kupitaṁ bhrukuṭīkarāla-
mudyacchaśāṅkasadṛśacchavi yanna sadyaḥ ।
prāṇān mumoca mahiṣastadatīva citraṁ
kairjīvyate hi kupitāntakadarśanena ॥ 4.13॥
drishtvā tu devi kupitam bhrukutīkarāla-
mudyachchhashānkasadrishachchhavi yanna sadyah ।
prānān mumocha mahishastadatīva chitram
kairjīvyate hi kupitāntakadarshanena ॥ 4.13॥
और हे देवि! क्रोधित (होने पर) भौंहों से विकराल, उदय होते चन्द्रमा-जैसी (अरुण) आभा वाले (आपके मुख) को देखकर महिष ने जो तत्काल प्राण नहीं छोड़ दिये — वह तो और भी विचित्र है; क्योंकि क्रोधित अन्तक (यम) के दर्शन से भला कौन जी सकता है?
But that Mahisha, having seen that face wrathful, dreadful with knitted brows, in hue like the rising moon, did not yield up his life on the instant — that is the greater wonder; for who can live after looking on the Ender enraged?
4.14 देवि प्रसीद परमा भवती भवाय
सद्यो विनाशयसि कोपवती कुलानि ।
विज्ञातमेतदधुनैव यदस्तमेत-
न्नीतं बलं सुविपुलं महिषासुरस्य ॥ ४.१४॥
devi prasīda paramā bhavatī bhavāya
sadyo vināśayasi kopavatī kulāni ।
vijñātametadadhunaiva yadastameta-
nnītaṁ balaṁ suvipulaṁ mahiṣāsurasya ॥ 4.14॥
devi prasīda paramā bhavatī bhavāya
sadyo vināshayasi kopavatī kulāni ।
vigyātametadadhunaiva yadastameta-
nnītam balam suvipulam mahishāsurasya ॥ 4.14॥
हे देवि! प्रसन्न होइए। (आप) परा हैं; (प्रसन्न होने पर आप) अभ्युदय (कल्याण) के लिए होती हैं, और कुपित होने पर कुलों का तत्काल विनाश कर देती हैं — यह अभी-अभी ज्ञात हुआ, जब महिषासुर की यह अति-विपुल सेना अस्त (नष्ट) कर दी गयी।
Be gracious, O Goddess. Supreme, you make for weal; but wrathful, you destroy whole clans upon the instant — this we have learned but now, seeing the vast army of Mahishasura brought to its end.
4.15 ते सम्मता जनपदेषु धनानि तेषां
तेषां यशांसि न च सीदति बन्धुवर्गः ।
धन्यास्त एव निभृतात्मजभृत्यदारा
येषां सदाभ्युदयदा भवती प्रसन्ना ॥ ४.१५॥
te sammatā janapadeṣu dhanāni teṣāṁ
teṣāṁ yaśāṁsi na ca sīdati bandhuvargaḥ ।
dhanyāsta eva nibhṛtātmajabhṛtyadārā
yeṣāṁ sadābhyudayadā bhavatī prasannā ॥ 4.15॥
te sammatā janapadeshu dhanāni teshām
teshām yashāmsi na cha sīdati bandhuvargah ।
dhanyāsta eva nibhritātmajabhrityadārā
yeshām sadābhyudayadā bhavatī prasannā ॥ 4.15॥
जिन पर सदा अभ्युदय देने वाली आप प्रसन्न रहती हैं — वे ही जनपदों (देशों) में सम्मानित होते हैं, उन्हीं के धन और उन्हीं के यश (बढ़ते हैं), उनका बन्धुवर्ग (कभी) क्षीण नहीं होता; और वे ही धन्य हैं, जिनके पुत्र, भृत्य और स्त्री निर्भय (सुरक्षित) रहते हैं।
They alone are honoured in the land, theirs the riches, theirs the glories, and their kin never languish — blessed indeed are they, their children, servants and wives secure — on whom you, giver of prosperity, look with grace.
4.16 धर्म्याणि देवि सकलानि सदैव कर्मा-
ण्यत्यादृतः प्रतिदिनं सुकृती करोति ।
स्वर्गं प्रयाति च ततो भवती प्रसादा-
ल्लोकत्रयेऽपि फलदा ननु देवि तेन ॥ ४.१६॥
dharmyāṇi devi sakalāni sadaiva karmā-
ṇyatyādṛtaḥ pratidinaṁ sukṛtī karoti ।
svargaṁ prayāti ca tato bhavatī prasādā-
llokatraye'pi phaladā nanu devi tena ॥ 4.16॥
dharmyāni devi sakalāni sadaiva karmā-
nyatyādritah pratidinam sukritī karoti ।
svargam prayāti cha tato bhavatī prasādā-
llokatraye'pi phaladā nanu devi tena ॥ 4.16॥
हे देवि! (आपकी कृपा से ही) पुण्यात्मा अत्यन्त आदरपूर्वक प्रतिदिन समस्त धर्मयुक्त कर्म सदा करता है, और तब आपके प्रसाद से स्वर्ग जाता है — तो क्या हे देवि! आप तीनों लोकों में फल देने वाली नहीं हैं?
By your grace, O Goddess, the doer of good performs with utmost reverence, day by day, all righteous works, and thereafter goes to heaven by your favour — are you not then, O Goddess, the giver of reward in all three worlds?
4.17 दुर्गे स्मृता हरसि भीतिमशेषजन्तोः
स्वस्थैः स्मृता मतिमतीव शुभां ददासि ।
दारिद्र्यदुःखभयहारिणि का त्वदन्या
सर्वोपकारकरणाय सदार्द्रचित्ता ॥ ४.१७॥
durge smṛtā harasi bhītimaśeṣajantoḥ
svasthaiḥ smṛtā matimatīva śubhāṁ dadāsi ।
dāridryaduḥkhabhayahāriṇi kā tvadanyā
sarvopakārakaraṇāya sadārdracittā ॥ 4.17॥
durge smritā harasi bhītimasheshajantoh
svasthaih smritā matimatīva shubhām dadāsi ।
dāridryaduhkhabhayahārini kā tvadanyā
sarvopakārakaranāya sadārdrachittā ॥ 4.17॥
हे दुर्गे! (संकट में) स्मरण की जाने पर आप समस्त प्राणियों का भय हर लेती हैं, और स्वस्थ (सुखी जनों) द्वारा स्मरण की जाने पर अत्यन्त शुभ बुद्धि देती हैं। हे दारिद्र्य, दुःख और भय हरने वाली! आपके अतिरिक्त दूसरी कौन है, जिसका चित्त सबका उपकार करने के लिए सदा आर्द्र (दयार्द्र) रहता हो?
Remembered, O Durga, you take away the fear of every creature; remembered by those at ease, you grant a mind exceedingly pure. O dispeller of poverty, pain and fear — who is there other than you, whose heart is ever melting with compassion for the good of all?
4.18 एभिर्हतैर्जगदुपैति सुखं तथैते
कुर्वन्तु नाम नरकाय चिराय पापम् ।
सङ्ग्राममृत्युमधिगम्य दिवं प्रयान्तु
मत्वेति नूनमहितान्विनिहंसि देवि ॥ ४.१८॥
ebhirhatairjagadupaiti sukhaṁ tathaite
kurvantu nāma narakāya cirāya pāpam ।
saṅgrāmamṛtyumadhigamya divaṁ prayāntu
matveti nūnamahitānvinihaṁsi devi ॥ 4.18॥
ebhirhatairjagadupaiti sukham tathaite
kurvantu nāma narakāya chirāya pāpam ।
sangrāmamrityumadhigamya divam prayāntu
matveti nūnamahitānvinihamsi devi ॥ 4.18॥
'इनके मारे जाने से जगत सुख पाता है; ये भले ही नरक (ले जाने) के लिए चिरकाल तक पाप करते रहे हों — (पर) संग्राम में मृत्यु पाकर स्वर्ग चले जायें' — निश्चय ऐसा मानकर ही, हे देवि! आप शत्रुओं (अहितों) का वध करती हैं।
'By the slaying of these the world comes to happiness; and though they have wrought sin enough for a long stay in hell, let them, meeting death in battle, go to heaven' — surely thinking thus, O Goddess, you slay the foes.
4.19 दृष्ट्वैव किं न भवती प्रकरोति भस्म
सर्वासुरानरिषु यत्प्रहिणोषि शस्त्रम् ।
लोकान्प्रयान्तु रिपवोऽपि हि शस्त्रपूता
इत्थं मतिर्भवति तेष्वहितेषुसाध्वी ॥ ४.१९॥
dṛṣṭvaiva kiṁ na bhavatī prakaroti bhasma
sarvāsurānariṣu yatprahiṇoṣi śastram ।
lokānprayāntu ripavo'pi hi śastrapūtā
itthaṁ matirbhavati teṣvahiteṣusādhvī ॥ 4.19॥
drishtvaiva kim na bhavatī prakaroti bhasma
sarvāsurānarishu yatprahinoshi shastram ।
lokānprayāntu ripavo'pi hi shastrapūtā
ittham matirbhavati teshvahiteshusādhvī ॥ 4.19॥
(आप) देखते ही समस्त असुरों को भस्म क्यों नहीं कर देतीं? (इसलिए कि आप) शत्रुओं पर शस्त्र चलाती हैं, जिससे शस्त्र से पवित्र होकर वैरी भी (उत्तम) लोकों को जायें — उन अहितों (शत्रुओं) के प्रति भी आपकी ऐसी साध्वी (कल्याणमयी) बुद्धि होती है।
Why do you not burn all the asuras to ashes with a mere glance, but turn your weapon upon the foes? — 'Let even enemies, hallowed by the weapon, go to the higher worlds': so kindly is your intent toward the very ones who hate.
4.20 खड्गप्रभानिकरविस्फुरणैस्तथोग्रैः
शूलाग्रकान्तिनिवहेन दृशोऽसुराणाम् ।
यन्नागता विलयमंशुमदिन्दुखण्ड-
योग्याननं तव विलोकयतां तदेतत् ॥ ४.२०॥
khaḍgaprabhānikaravisphuraṇaistathograiḥ
śūlāgrakāntinivahena dṛśo'surāṇām ।
yannāgatā vilayamaṁśumadindukhaṇḍa-
yogyānanaṁ tava vilokayatāṁ tadetat ॥ 4.20॥
khadgaprabhānikaravisphuranaistathograih
shūlāgrakāntinivahena drisho'surānām ।
yannāgatā vilayamamshumadindukhanda-
yogyānanam tava vilokayatām tadetat ॥ 4.20॥
खड्ग की प्रभा-राशि की उग्र चमक से तथा शूल की नोक की कान्ति के पुंज से असुरों की आँखें जो नष्ट नहीं हो गयीं, उसका (कारण यह था कि) वे किरणों वाले चन्द्र-खण्ड (के समान) सुन्दर आपके मुख को देख रहे थे।
That the eyes of the asuras perished not under the fierce flashing of your sword's massed radiance and the gathered lustre of your trident's point — this was because they were gazing on your face, fair as the beam-wreathed crescent of the moon.
4.21 दुर्वृत्तवृत्तशमनं तव देवि शीलं
रूपं तथैतदविचिन्त्यमतुल्यमन्यैः ।
वीर्यं च हन्तृ हृतदेवपराक्रमाणां
वैरिष्वपि प्रकटितैव दया त्वयेत्थम् ॥ ४.२१॥
durvṛttavṛttaśamanaṁ tava devi śīlaṁ
rūpaṁ tathaitadavicintyamatulyamanyaiḥ ।
vīryaṁ ca hantṛ hṛtadevaparākramāṇāṁ
vairiṣvapi prakaṭitaiva dayā tvayettham ॥ 4.21॥
durvrittavrittashamanam tava devi shīlam
rūpam tathaitadavichintyamatulyamanyaih ।
vīryam cha hantri hritadevaparākramānām
vairishvapi prakatitaiva dayā tvayettham ॥ 4.21॥
हे देवि! आपका शील दुराचारियों के आचरण का शमन करने वाला है; और (आपका) यह रूप अचिन्त्य तथा दूसरों के लिए अतुल्य है; और (आपका) वीर्य देवताओं का पराक्रम हरने वाले (असुरों) का हनन करने वाला है — इस प्रकार आपने वैरियों पर भी (अपनी) दया ही प्रकट की है।
Your virtue, O Goddess, subdues the ways of the wicked; this form of yours passes thought and has no peer; and your valour slays those who robbed the gods of their prowess — thus even toward enemies your mercy stands revealed.
4.22 केनोपमा भवतु तेऽस्य पराक्रमस्य
रूपं च शत्रुभयकार्यतिहारि कुत्र ।
चित्ते कृपा समरनिष्ठुरता च दृष्टा
त्वय्येव देवि वरदे भुवनत्रयेऽपि ॥ ४.२२॥
kenopamā bhavatu te'sya parākramasya
rūpaṁ ca śatrubhayakāryatihāri kutra ।
citte kṛpā samaraniṣṭhuratā ca dṛṣṭā
tvayyeva devi varade bhuvanatraye'pi ॥ 4.22॥
kenopamā bhavatu te'sya parākramasya
rūpam cha shatrubhayakāryatihāri kutra ।
chitte kripā samaranishthuratā cha drishtā
tvayyeva devi varade bhuvanatraye'pi ॥ 4.22॥
आपके इस पराक्रम की उपमा किससे दी जाये? और शत्रुओं को भय देने वाला, (फिर भी) अत्यन्त मनोहर (ऐसा) रूप कहाँ (मिले)? चित्त में कृपा और समर में निष्ठुरता — हे वरदायिनी देवि! तीनों भुवनों में (ये दोनों) आप ही में देखी गयीं।
To what shall this prowess of yours be likened? And where else a form that strikes terror into foes yet ravishes the eye? Compassion in the heart and sternness in battle — in all the three worlds, O boon-giving Goddess, these are seen in you alone.
4.23 त्रैलोक्यमेतदखिलं रिपुनाशनेन
त्रातं त्वया समरमूर्धनि तेऽपि हत्वा ।
नीता दिवं रिपुगणा भयमप्यपास्तम्
अस्माकमुन्मदसुरारिभवं नमस्ते ॥ ४.२३॥
trailokyametadakhilaṁ ripunāśanena
trātaṁ tvayā samaramūrdhani te'pi hatvā ।
nītā divaṁ ripugaṇā bhayamapyapāstam
asmākamunmadasurāribhavaṁ namaste ॥ 4.23॥
trailokyametadakhilam ripunāshanena
trātam tvayā samaramūrdhani te'pi hatvā ।
nītā divam ripuganā bhayamapyapāstam
asmākamunmadasurāribhavam namaste ॥ 4.23॥
शत्रुओं के नाश से आपने इस समस्त त्रैलोक्य की रक्षा की; उन शत्रु-गणों को (भी) समर के मुहाने पर मारकर स्वर्ग पहुँचा दिया, और उन्मत्त देव-शत्रुओं से (होने वाला) हमारा भय भी दूर कर दिया — आपको नमस्कार है।
This whole triple world you have saved by destroying its foes; slain at the battle-front, even those hosts of enemies have been led to heaven; and our dread of the maddened foes of the gods is cast away — homage to you!
4.24 शूलेन पाहि नो देवि पाहि खड्गेन चाम्बिके ।
घण्टास्वनेन नः पाहि चापज्यानिःस्वनेन च ॥ ४.२४॥
śūlena pāhi no devi pāhi khaḍgena cāmbike ।
ghaṇṭāsvanena naḥ pāhi cāpajyāniḥsvanena ca ॥ 4.24॥
shūlena pāhi no devi pāhi khadgena chāmbike ।
ghantāsvanena nah pāhi chāpajyānihsvanena cha ॥ 4.24॥
हे देवि! शूल से हमारी रक्षा करो; हे अम्बिके! खड्ग से (भी) रक्षा करो; घण्टा की ध्वनि से हमारी रक्षा करो, और धनुष की प्रत्यंचा की टंकार से भी।
Guard us with your trident, O Goddess; guard us with your sword, O Ambika; guard us with the ringing of your bell, and with the twang of your bowstring.
4.25 प्राच्यां रक्ष प्रतीच्यां च चण्डिके रक्ष दक्षिणे ।
भ्रामणेनात्मशूलस्य उत्तरस्यां तथेश्वरि ॥ ४.२५॥
prācyāṁ rakṣa pratīcyāṁ ca caṇḍike rakṣa dakṣiṇe ।
bhrāmaṇenātmaśūlasya uttarasyāṁ tatheśvari ॥ 4.25॥
prāchyām raksha pratīchyām cha chandike raksha dakshine ।
bhrāmanenātmashūlasya uttarasyām tatheshvari ॥ 4.25॥
हे चण्डिके! पूर्व में रक्षा करो, पश्चिम में और दक्षिण में रक्षा करो; और हे ईश्वरि! अपने शूल को घुमाकर उत्तर (दिशा) में भी (रक्षा करो)।
Guard us in the east and in the west, O Chandika; guard us in the south; and in the north too, O Sovereign, by the whirling of your trident.
4.26 सौम्यानि यानि रूपाणि त्रैलोक्ये विचरन्ति ते ।
यानि चात्यन्तघोराणि तै रक्षास्मांस्तथा भुवम् ॥ ४.२६॥
saumyāni yāni rūpāṇi trailokye vicaranti te ।
yāni cātyantaghorāṇi tai rakṣāsmāṁstathā bhuvam ॥ 4.26॥
saumyāni yāni rūpāni trailokye vicharanti te ।
yāni chātyantaghorāni tai rakshāsmāmstathā bhuvam ॥ 4.26॥
आपके जो सौम्य रूप त्रैलोक्य में विचरते हैं, और जो अत्यन्त घोर (रूप) हैं — उन (सबसे) हमारी तथा पृथ्वी की रक्षा करो।
Whatever gentle forms of yours range through the triple world, and whatever forms most terrible — by them protect us, and the earth.
4.27 खड्गशूलगदादीनि यानि चास्त्रानि तेऽम्बिके ।
करपल्लवसङ्गीनि तैरस्मान्रक्ष सर्वतः ॥ ४.२७॥
khaḍgaśūlagadādīni yāni cāstrāni te'mbike ।
karapallavasaṅgīni tairasmānrakṣa sarvataḥ ॥ 4.27॥
khadgashūlagadādīni yāni chāstrāni te'mbike ।
karapallavasangīni tairasmānraksha sarvatah ॥ 4.27॥
और हे अम्बिके! खड्ग, शूल, गदा आदि जो (आपके) अस्त्र आपके कर-पल्लवों से संगत (सुशोभित) हैं — उनसे सब ओर से हमारी रक्षा करो।
And the weapons, O Ambika — sword, trident, mace and the rest — that rest in the tender sprays of your hands: with them guard us on every side.'
4.28 ऋषिरुवाच ॥ ४.२८॥
ṛṣiruvāca ॥ 4.28॥
rishiruvācha ॥ 4.28॥
ऋषि बोले —
The seer said:
4.29 एवं स्तुता सुरैर्दिव्यैः कुसुमैर्नन्दनोद्भवैः ।
अर्चिता जगतां धात्री तथा गन्धानुलेपनैः ॥ ४.२९॥
evaṁ stutā surairdivyaiḥ kusumairnandanodbhavaiḥ ।
arcitā jagatāṁ dhātrī tathā gandhānulepanaiḥ ॥ 4.29॥
evam stutā surairdivyaih kusumairnandanodbhavaih ।
architā jagatām dhātrī tathā gandhānulepanaih ॥ 4.29॥
इस प्रकार देवताओं द्वारा स्तुति की गयीं और नन्दन (वन) में उत्पन्न दिव्य कुसुमों तथा गन्ध और अनुलेपनों से पूजित जगत की धात्री (देवी),
Thus hymned by the gods, and worshipped with celestial blossoms sprung in Nandana, with perfumes and with unguents, the upholder of the worlds,
4.30 भक्त्या समस्तैस्त्रिदशैर्दिव्यैर्धूपैः सुधूपिता ।
प्राह प्रसादसुमुखी समस्तान् प्रणतान् सुरान् ॥ ४.३०॥
bhaktyā samastaistridaśairdivyairdhūpaiḥ sudhūpitā ।
prāha prasādasumukhī samastān praṇatān surān ॥ 4.30॥
bhaktyā samastaistridashairdivyairdhūpaih sudhūpitā ।
prāha prasādasumukhī samastān pranatān surān ॥ 4.30॥
समस्त देवताओं द्वारा भक्तिपूर्वक दिव्य धूपों से धूपित होकर, प्रसन्नता से सुमुख (प्रसन्न-वदना देवी) ने प्रणत समस्त देवताओं से कहा —
censed in devotion by all the thirty with divine incense, her face benign with grace, spoke to all the gods bowed before her:
4.31 देव्युवाच ॥ ४.३१॥
devyuvāca ॥ 4.31॥
devyuvācha ॥ 4.31॥
देवी बोलीं —
The Goddess said:
4.32 व्रियतां त्रिदशाः सर्वे यदस्मत्तोऽभिवाञ्छितम् ॥ ४.३२॥
vriyatāṁ tridaśāḥ sarve yadasmatto'bhivāñchitam ॥ 4.32॥
vriyatām tridashāh sarve yadasmatto'bhivānchhitam ॥ 4.32॥
हे समस्त देवताओ! हमसे जो (तुम्हें) अभीष्ट हो, (वह वर) माँग लो।
'Choose, all you gods, whatever from us you desire.'
4.33 देवा ऊचुः ॥ ४.३३॥
devā ūcuḥ ॥ 4.33॥
devā ūchuh ॥ 4.33॥
देवता बोले —
The gods said:
4.34 भगवत्या कृतं सर्वं न किञ्चिदवशिष्यते ॥ ४.३४॥
bhagavatyā kṛtaṁ sarvaṁ na kiñcidavaśiṣyate ॥ 4.34॥
bhagavatyā kritam sarvam na kinchidavashishyate ॥ 4.34॥
भगवती ने सब कुछ कर (ही) दिया है; कुछ भी शेष नहीं रहा,
'All has been done by the blessed Goddess; nothing remains —
4.35 यदयं निहतः शत्रुरस्माकं महिषासुरः ।
यदि चापि वरो देयस्त्वयास्माकं महेश्वरि ॥ ४.३५॥
yadayaṁ nihataḥ śatrurasmākaṁ mahiṣāsuraḥ ।
yadi cāpi varo deyastvayāsmākaṁ maheśvari ॥ 4.35॥
yadayam nihatah shatrurasmākam mahishāsurah ।
yadi chāpi varo deyastvayāsmākam maheshvari ॥ 4.35॥
क्योंकि हमारा यह शत्रु महिषासुर मारा गया। हे महेश्वरि! फिर भी यदि आपको हमें वर देना ही है,
for this our enemy, Mahishasura, is slain. Yet if a boon is to be granted us by you, O great Sovereign,
4.36 संस्मृता संस्मृता त्वं नो हिंसेथाः परमापदः ।
यश्च मर्त्यः स्तवैरेभिस्त्वां स्तोष्यत्यमलानने ॥ ४.३६॥
saṁsmṛtā saṁsmṛtā tvaṁ no hiṁsethāḥ paramāpadaḥ ।
yaśca martyaḥ stavairebhistvāṁ stoṣyatyamalānane ॥ 4.36॥
samsmritā samsmritā tvam no himsethāh paramāpadah ।
yashcha martyah stavairebhistvām stoshyatyamalānane ॥ 4.36॥
(तो यह दीजिए कि) जब-जब (हम आपका) स्मरण करें, तब-तब आप हमारी परम आपदाओं का नाश कर दें। और हे निर्मल मुख वाली! जो मनुष्य इन स्तवों से आपकी स्तुति करेगा,
then — whenever remembered, destroy our direst calamities. And whatever mortal shall praise you with these hymns, O stainless-faced one,
4.37 तस्य वित्तर्द्धिविभवैर्धनदारादिसम्पदाम् ।
वृद्धयेऽस्मत्प्रसन्ना त्वं भवेथाः सर्वदाम्बिके ॥ ४.३७॥
tasya vittarddhivibhavairdhanadārādisampadām ।
vṛddhaye'smatprasannā tvaṁ bhavethāḥ sarvadāmbike ॥ 4.37॥
tasya vittarddhivibhavairdhanadārādisampadām ।
vriddhaye'smatprasannā tvam bhavethāh sarvadāmbike ॥ 4.37॥
उसके धन, समृद्धि और वैभव के साथ धन-स्त्री आदि सम्पत्तियों की वृद्धि के लिए, हे अम्बिके! आप हम पर (की भाँति उस पर भी) सदा प्रसन्न रहें।
may you, gracious to us, be ever ready, O Ambika, to increase for him his wealth, prosperity and power, and his riches, wife and every fortune.'
4.38 ऋषिरुवाच ॥ ४.३८॥
ṛṣiruvāca ॥ 4.38॥
rishiruvācha ॥ 4.38॥
ऋषि बोले —
The seer said:
4.39 इति प्रसादिता देवैर्जगतोऽर्थे तथात्मनः ।
तथेत्युक्त्वा भद्रकाली बभूवान्तर्हिता नृप ॥ ४.३९॥
iti prasāditā devairjagato'rthe tathātmanaḥ ।
tathetyuktvā bhadrakālī babhūvāntarhitā nṛpa ॥ 4.39॥
iti prasāditā devairjagato'rthe tathātmanah ।
tathetyuktvā bhadrakālī babhūvāntarhitā nripa ॥ 4.39॥
हे राजन्! इस प्रकार जगत के लिए और अपने (कल्याण के) लिए देवताओं द्वारा प्रसन्न की गयीं भद्रकाली 'तथास्तु' कहकर अन्तर्हित हो गयीं।
Thus propitiated by the gods for the world's sake and their own, Bhadrakali said 'So be it,' O king, and vanished from sight.
4.40 इत्येतत्कथितं भूप सम्भूता सा यथा पुरा ।
देवी देवशरीरेभ्यो जगत्त्रयहितैषिणी ॥ ४.४०॥
ityetatkathitaṁ bhūpa sambhūtā sā yathā purā ।
devī devaśarīrebhyo jagattrayahitaiṣiṇī ॥ 4.40॥
ityetatkathitam bhūpa sambhūtā sā yathā purā ।
devī devasharīrebhyo jagattrayahitaishinī ॥ 4.40॥
हे भूप! इस प्रकार यह (कथा) कह दी गयी — जैसे तीनों जगत का हित चाहने वाली वे देवी पूर्वकाल में देवताओं के शरीरों से प्रकट हुईं।
Thus has it been told, O king, how of old the Goddess, desiring the good of the three worlds, came into being from the bodies of the gods.
4.41 पुनश्च गौरीदेहात्सा समुद्भूता यथाभवत् ।
वधाय दुष्टदैत्यानां तथा शुम्भनिशुम्भयोः ॥ ४.४१॥
punaśca gaurīdehātsā samudbhūtā yathābhavat ।
vadhāya duṣṭadaityānāṁ tathā śumbhaniśumbhayoḥ ॥ 4.41॥
punashcha gaurīdehātsā samudbhūtā yathābhavat ।
vadhāya dushtadaityānām tathā shumbhanishumbhayoh ॥ 4.41॥
और फिर वे जिस प्रकार दुष्ट दैत्यों के — तथा शुम्भ और निशुम्भ के — वध के लिए गौरी के शरीर से प्रकट हुईं,
And how she came forth again from the body of Gauri, for the slaying of the wicked daityas — of Shumbha and Nishumbha —
4.42 रक्षणाय च लोकानां देवानामुपकारिणी ।
तच्छृणुष्व मयाख्यातं यथावत्कथयामि ते ॥ ४.४२॥
rakṣaṇāya ca lokānāṁ devānāmupakāriṇī ।
tacchṛṇuṣva mayākhyātaṁ yathāvatkathayāmi te ॥ 4.42॥
rakshanāya cha lokānām devānāmupakārinī ।
tachchhrinushva mayākhyātam yathāvatkathayāmi te ॥ 4.42॥
और लोकों की रक्षा के लिए देवताओं की उपकारिणी (बनीं) — वह (कथा) सुनो; मैं उसे, जैसा (हुआ) वैसा, तुम्हें कहता हूँ।
and for the protection of the worlds, as benefactress of the gods — hear that from me: I shall relate it to you just as it befell.
Samāpti
। ह्रीं ॐ ।
॥ स्वस्ति श्रीमार्कण्डेयपुराणे सावर्णिके मन्वन्तरे देवीमाहात्म्ये
शक्रादिस्तुतिर्नाम चतुर्थोऽध्यायः ॥ ४॥
उवाच ५, अर्धश्लोकौ २, श्लोकाः ३५,
एवमादितः ॥ २५९॥
। hrīṁ ॐ ।
॥ svasti śrīmārkaṇḍeyapurāṇe sāvarṇike manvantare devīmāhātmye
śakrādistutirnāma caturtho'dhyāyaḥ ॥ 4॥
uvāca 5, ardhaślokau 2, ślokāḥ 35,
evamāditaḥ ॥ 259॥
। hrīm ॐ ।
॥ svasti shrīmārkandeyapurāne sāvarnike manvantare devīmāhātmye
shakrādistutirnāma chaturtho'dhyāyah ॥ 4॥
uvācha 5, ardhashlokau 2, shlokāh 35,
evamāditah ॥ 259॥
। ह्रीं ॐ । इस प्रकार श्रीमार्कण्डेय पुराण में, सावर्णिक मन्वन्तर (की कथा) में, देवीमाहात्म्य में 'शक्रादि-स्तुति' नामक चतुर्थ अध्याय (सम्पूर्ण हुआ)। (इसमें) उवाच ५, अर्धश्लोक २, श्लोक ३५ — इस प्रकार आदि से (कुल) २५९ (मन्त्र हुए)।
Hrim Om. Thus, in the Markandeya Purana, in the account of the Savarnika Manvantara, in the Devi Mahatmya, ends the fourth chapter, named 'The Hymn of Shakra and the Gods'. Uvachas 5, half-shlokas 2, shlokas 35 — thus 259 in all from the beginning.